Můj deník, část 18.

,,Kdo jste a co tu chcete?" zeptal se mě nějaký pán uvnitř chalupy. Držela jsem se za krk a snažila jsem se zklidnit dech, ale moc mi to nešlo. Zhroutila jsem se na zem a stále jsem se pokoušela dýchat. Holčička si ke mně klekla a hladila mě po rozdrbaných vlasech.
,,V klidu. Tady vám nic nehrozí," usmála se na mě. Uklidnila jsem se a konečně jsem začala trochu normálně dýchat. Po chvíli jsem se už mohla nadechnout normálně a už jsem byla na nohou.
,,Jmenuji se Katherine Pierce," zalhala jsem, protože jsem nevěděla, jestli mám těmto lidem věřit nebo zda radši ne. Chlap si mě zkoumavě prohlížel, ale pak zavrtěl hlavou a sedl si opět ke stolu.
,,Co tu chceš?" zeptal se nabručeně a pustil se do rozjedeného jídla. Při pohledu na jídlo mi trošku zakručelo v břiše, ale odkašlala jsem si a koukla jsem se na obraz za tím pánem.
,,Zloději mě pronásledovali. Jako každé ráno jsem šla do lesa na lesní plody, ale náhle mě někdo přepadl a já jsem nevěděla, kam vlastně běžím. Kde to vůbec jsem?" zeptala jsem se na oplátku.
,,Jsme na hranicích a toto místo místní obyvatelé nazývají Les ticha. Většinou je to pravda a ticho tu je," usmál se sám pro sebe.
,,Pane bože!" povzdechla jsem si a sedla jsem si na podlahu. K mýmu domovu to bylo aspoň přes sto kilometrů a to jsem pěšky nemohla ujít, protože by mě zajal Klaus a nebo by mě někdo přepadl. Nadechla jsem se, abych to měla rychle za sebou.
,,Mohla bych tu u vás přečkat?" zeptala jsem se a s napětím, co odpoví, jsem čekala. Pán prvně přestal jíst, pak se na mě podíval, potom na svoji holčičku a zase na mě.
,,Dokázala bys z ní udělat dámu?" otázal se mě a pohladil holčičku po krásných vláskách. Podívala jsem se na ní a v jejích očí jsem spatřila nádherné jiskřičky. Trochu mi připomínala mě a řekla jsem si v duchu, že z ní vyroste krásná mladá dáma.
,,Rozhodně ano. Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se holčičky a trochu jsem se sklonila. ,,Jmenuji se Rosalie," usmálo se to krásné stvoření přede mnou. Úsměv jsem jí oplatila a stiskla jsem jí pravou ručku. Uklonila jsem se jí a pustila jsem jí.
,,Já jsem Kathy a když mi tvůj otec dovolí, abych tu zůstala, tak z tebe udělám krásnou mladou dámu , jako jsem teď já," řekla jsem jí a trošku jsem jí šťouchla do bříška. Ten pán u stolu se začal smát a Rosalie se taky přidala.
,,To není můj otec, ale je to můj starší bráška," usmála se na něj a pak znovu na mě. Překvapeně jsem se koukla na jejího bratra a pod vrstvou vousů jsem uviděla mládenecké rysy.
,,Emett," představil se mi a vzal malou Rosalie do náruče. Když byli blízko u sebe, tak jsem už viděla ty podobné rysy a říkala jsem si, jak jsou oba dva krásní. Bratr a malá sestřička.
,,Vždycky jsem chtěla mít sourozence," povzdechla jsem si potichu a usmála jsem se na ně. Trošku jsem si vzpomněla na domov a do očí mi vhrkly slzy. Naštěstí mě učili, jak je zadržet, abych pak nevypadala jako strašák.
,,Přemýšlel jsem o tom, jestli tady budeš moct zůstat nebo ne. A řekl jsem si proč ne," usmál se na mě Emett a do dalších dvou talířů nalil polévku. Rosalie se šla posadit a pustila se do jídla.
,,Běž, než ti to jídlo vychladne," zazubil se na mě Emett a odešel ven. Přišla jsem ke stolu a sedla jsem si. Pustila jsem se do jídla. Ta polévka byla výborná a lepší jsem v životě nejedla. Když jsem to snědla, byla jsem trošku plná, ale hlavně najezená. Šťastně jsem si povzdechla a opřela jsem se do židle. Zbytek dne jsem zkusila pomáhat Emettovi, ale moc mi to nešlo. Věděla jsem, že je to jen začátek a určitě budu lepší. Večer jsem uložila Rosalie a vyprávěla jsem jí pohádky o princích, princeznách a o šťastných koncích pohádek. Když Rosalie usla, odešla jsem do světnice a tam jsem si přisedla k Emettovi ke stolu.
,,Díky, že jsi mi pomohla se sestřičkou," usmál se na mě a v ruce svíral nějaký náhrdelník.
,,Není zač. Máš štěstí, že máš tak nádhernou sestřičku. Kde máte rodiče?" zeptala jsem se a pozorně jsem se na něj zadívala.
,,Jednoho dne šli do města na nákup a tam právě projížděli nějací rytíři. Jenže je někdo pronásledoval a odehrála se tam ve městě bitva. Bohužel naši rodiče byli mezi těmi, kteří zahynuli. Já jsem utekl se svojí sestřičkou zpět domů a stačil jsem ještě pobrat pár důležitých věcí. Další den, když jsme šli do města, tak to ani nevypadalo, jako kdyby tam někdo bojoval. Zeptali jsme se jednoho strážníka, kde jsou zranění a nebo mrtví. Strážník ukázal směrem k potoku a potom se potichu rozbrečel. Rozběhli jsme se k potoku a tam opravdu byla těla. Pobrali jsme těla otce i matky a asi 60 kroků odtud jsme je pohřbili. Každý týden je jdeme pozdravit a modlíme se za ně, aby se tam nahoře měli dobře," povyprávěl mi Emett a od svitu svíčky jsem uviděla slzy v jeho očích.
,,To je mi moc líto," zašeptala jsem a sevřela jsem mu ruku. Emett se jenom usmál. Objala jsem ho a on se rozbrečel. Na jeho místě bych udělala to samé. Dlouho jsme tam seděli v objetí a dlouho Emett brečel. Vůbec mi to nevadilo, protože jsem už tak měla špinavý a roztrhaný šaty. Za nějakou dobu Emett přestal brečet a odtáhl se.
,,Asi bychom měli jít spát," usmál se na mě a sfoukl svíčku.
,,Já nic nevidím," postěžovala jsem si mu a trochu se zasmála. Emett se jenom potichu zasmál, vzal mě za ruku a odvedl mě k posteli. Každý jsme si lehl z jednoho konce, popřáli jsme si dobrou noc a za chvíli jsme už spali.

Můj deník, část 17.

,,Pojď!" zařval na mě Klaus a trhl řetězy, kterými mi spoutal ruce. Zakopla jsem a spadla jsem na zem. Klaus ke mně přistoupil a zvedl mi obličej, abych se na něj podívala.
,,Nemáš žádnou šanci na útěk, Kath. Přestaň se vzpírat a všechno bude pro tebe lehčí. Eljaha jsem odstranil z cesty, takže ti nepomůže, zlato," řekl mi a usmál se na mě tím svým zlomyslným úsměvem.
,,Budou mě hledat," zašeptala jsem zoufale, i když já sama jsem nevěděla, kde to jsme. Klaus mě dál táhl lesem a něčemu se smál.
,,Nikdo tě nebude hledat. Jelikož jsi omdlela, dovol mi ti říct, co se poté stalo. Tvůj otec přišel a chtěl tě sám osobně vzbudit, ale jak nás viděl v té posteli, tak se nezmohl ani na slovo. Skočil jsem k němu a začal jsem mu sát krev. Potom jsem ho přinutil, aby zapomněl na mě a Eljaha. Také jsem mu nakecal, že si spala se zahradníkem a utekla jsi, protože jseš těhotná. Tvůj otec tě vykázal ze země, tak se teďka spolu vydáváme někam jinam," smál se Klaus a já jsem v očích pocítila slzy.
,,Ty ty ty srabe!" zakřičela jsem a trhla jsem řetězy k sobě. Slzy mi tekly po tváři a ucítila jsem v sobě nával vzteku. Rukama jsem se snažila vymanit z řetězů a nohama jsem se pokoušela hodně zpomalit naši cestu. Klaus to nevnímal a dál se pro sebe smál, co všechno odporného udělal.
Po půlce dne mi začaly docházet hlasivky, tak jsem přestala křičet různé nadávky a vší soustředěností jsem se pokoušela vymanit z řetězů. Šlo to pomalu a hrozně moc to bolelo, protoře s každým milimetrem vytáhnutím z řetězů jsem si sedřela trochu kůže. Krev mi zatím netekla a já jsem za to byla ráda. Hodně jsem povolila, aby si Klaus myslel, že už jsem se vzdala.
Klaus si něco pro sebe mumlal a já jsem se dál vyprošťovala z řetězů, co mé síly stačily. Jednu ruku jsem už měla venku a zkoušela jsem i tu druhou, ale bylo to těžší, jelikož ten druhý řetěz byl silnější.
Po chvíli jsem byla v půlce a Klaus se chtěl otočit. Rychle jsem předstírala, že mám stále na rukách řetězy a brečela jsem.
,,Tobě už nic nepomůže, Katerino," smál se Klaus a zase se otočil na cestu. Znovu jsem se dala do usilovné práce a po chvíli jsem měla z ruky i ten druhý řetěz. Dala jsem je na zem a čekala jsem, až Klaus se ztratí z dohledu. Pořád si něco mlel, takže nepoznal, že řetězy jsou nějaké lehčí a už nedělají žádný odpor. Rozhlédla jsem se kolem sebe a začala jsem utíkat vpravo. Utíkala jsem tak rychle, že jsem se podivila, kde se to ve mně vzalo. Míjela jsem hodně stromů. U některých jsem ani nevěděla, co je to za druh a jak se jmenuje. V jednu chvíli jsem se zamotala do ostružin a horzně to bolelo, ale pak jsem si vzpomněla na Klause a bolest ihned přešla. Náhle jsem zahlédla chatrč. Vydala jsem se k ní a horlivě jsem klepala.
,,Kdo je to?" zeptal se něčí hlas. Byl jemný a dívčí.
,,Potřebuji pomoct," vyhrkla jsem a v mém hlase bylo znít, že je to pravda a že si nevymýšlím. Otevřela mi 7-letá holčička a pustila mě dovnitř.

Můj deník, část 16.

,,Vstávat! Je krásné ráno!" řekl hlasitě něčí hlas.
,,Maylo! Nech mě se vyspat, prosím!" zakňučela jsem zpod peřiny. V tu chvíli jsem uslyšela známý smích a proto jsem se rozhodla, že vystrčím ven hlavu. U dveří stál Eljah nastrojený v Maylyných šatech s utěrkou na prach. Hned, co jsem ho spatřila, začala jsem se smát, až mě z toho bolelo břicho. ,,Copak?" zatvářil se roztomile Eljah a jakoby utřel prach na skříni. Já se mezitím nemohla přestat smát a snažila jsem se nějak zklidnit. Jenže kdykoliv jsem se chtěla podívat na Eljaha vážně, tak to prostě vůbec nešlo. A ještě k tomu ta hučka, co obvykle nosila Mayla a ne on. To prostě nešlo se tvářit vážně.
,,Tak vstávat. Šup lemple jeden," zavelel holčičím hlasem a snažil se co nejvíce napodobit Maylu. Vyplázla jsem na něj jazyk a schovala se v peřince.
,,Tak vy si nedáte říct, jo?" snažil se čím dál víc a další záchvat jsem opravdu nedokázala skrýt.
Po chvíli jsem na mojí milované peřince ucítila něco těžkého a uvědomila jsem si, že to je Eljah a že si jde pro mě.
,,Vylez," řekl už normálním hlasem.
,,Ne, dokud si nesundáš ty Mayliny hadry," smála jsem se při vzpomínce na Eljaha v Mayliných šatech.
,,To není fér. Vždyť mi to sekne," hájil se Eljah, ale ucítila jsem, že tíha na peřině je lehčí a lehčí.
,,Tak a už nemám žádný Mayliny hadry. Už vylez, prosím," zakňučel Eljah.
,,Dobře, ale varuju tě, jestli na tobě uvidím nějaký kousek Mayliných šatů, tak si mě nepřej," vyjednávala jsem a pomalu jsem vystrčila hlavu ven. Eljah se na mě usmíval a jeho oči zářily vzrušením, jelikož byl jenom ve spodním prádle. Trochu jsem se uchechtla a pohladila jsem ho po tváři.
,,Tak co dostanu za vítězství?" hned jsem se zajímala a opřela jsem se o čelo postele. Eljah se zatvářil, jakoby o něčem důležitém přemýšlel a nakonec se zamračil. Pak se ke mně naklonil, ale nepolíbil mě.
,,To je velké tajemství," pošeptal mi do ucha a já se zachvěla touhou vědět, co mi dá. Eljah si vlezl ke mně do postele a pohladil mě po vlasech. Pak mě políbil a vlezli jsme si pod peřinu.

Vzbudila jsem se a pořádně jsem se protáhla. Po tom krásném ránu prožitým s Eljahem jsem byla trošku unavená, protože jsem ještě nebyla zvyklá na naše hrátky. Okolo pasu jsem měla Eljahovu ruku, která ve mně budila pocit bezpečí. Jeho vlasy mě šimraly na krku, jeho dech mě uklidňoval a uspával. Protřela jsem si oči a ještě na chvilku jsem se zavrtala k Eljahovi.
,,Ahoj zlato!" zamručel Eljah a více si mě k sobě přitiskl.
,,Au to bolí!" řekla jsem ublíženě a snažila jsem se mu dát tu ruku pryč. Nepomáhalo to a náhle jsem zjistila, že jeho hlas zní hodně divně.
,,Víš, převléct se za Maylu bylo hodně lehké, ale chovat se jako Eljah bylo těžší. Nakonec se mi to vyplatilo a skočila jsi na to. Teď už tě nic neochrání," uslyšela jsem zlomyslný hlas Klause.
,,Už mi nemůžeš nikam utéct," pošeptal mi do ucha a políbil mě na krk. Jeho doteky se mi hnusily a nejradši bych od něj rychle utekla. Jenže mě držel v drtícím sevření a nepřestával mi dávat své polibky. Byla jsem jako moucha lapená v pavučině, které už nebylo pomoci. Byla jsem v pasti.

Můj deník, část 15.

Oddechla jsem si a lehla jsem si zpět do postele. Chvilku jsem přemýšlela, co jsem to provedla a pak jsem usnula tvrdým spánkem.
,,Vstávejte Katerino!" budila mě Mayla a strhla ze mě peřinu. ,,Mně se nechce," zabručela jsem a stulila jsem se do klubíčka. ,,Tak to máte smůlu," řekla Mayla a otevřela balkónové dveře a ovanul mě ranní vzduch. ,,Dnes jedete přeci s lordem Eljahem na vyjížďku," připomněla mi Mayla. Vzpomněla jsem si, jak mě včera málem Klaus udusil a vysál ze mě krev. ,,Už vstávám," řekla jsem Mayle a opatrně jsem se zvedla. ,,Dobře," řekla Mayla a odešla. Šla jsem se převléct do kalhot a vyměnila jsem si košili, protože ta bílá byla celá od krve a vestu jsem si taky vyměnila. Tahle vesta byla na knoflíčky, takže Klaus dneska nemá šanci mě udusit. Vlasy jsem si nechala rozpuštěný, protože jsem tam měla ještě jizvu z Klausova kousnutí. Seběhla jsem schody dolů a vběhla jsem do jídelny. Byla jsem tam první, tak jsem si sedla ke stolu a po chvilce ke mně přišli kuchaři a dali mi snídani. ,,Dobré ráno, zlatíčko," pozdravil mě otec a sedl si vedle mne. ,,Dobré ráno, otče!" pozdravila jsem ho taky a pustila jsem se do snídaně. ,,Mohla bych jet dnes s Eljahem na vyjíždku?" zeptala jsem se otce a tajně jsem doufala, že mi to dovolí. ,,Můžeš, ale já si myslel, že jsi jela včera," řekl otec a podezřívavě se na mě podíval. ,,To jsem chtěla, ale včera se mi trošku udělalo špatně, ale dnes se cítím skvěle," vysvětlila jsem otci a dál jsem jedla. Po snídani jsem potkala v hale Klause a Eljaha. ,,Dobré ráno, Eljahu! Dobré ráno, Klausi!" pozdravila jsem je slušně. Eljah se na mě krásně usmál a políbil mě před Klausem. ,,Ptala jsem se otce, jestli dnes můžu se projet," řekla jsem Eljahovi. ,,Mohl bych jet s vámi? Omlouvám se ti Katerino za ten včerejšek. Nevím, co mě to popadlo," řekl Klaus omluvně a zatvářil se zahanbeně. ,,Odpouštím ti, ale jestli mě ještě jednou budeš chtít zabít, to ti už nikdy neodpustím," řekla jsem Klausovi. ,,Ano, můžeš jet s námi," řekla jsem mu a odešla jsem do stájí. Eůjah s Klausem mě následovali a už se spolu normálně bavili jako bratři. Ve stájích jsem si vybrala černého hřebce. Vyčesala jsem mu hřívu a dala jsem mu mrkvičku. Pak jsem mu nasadila sedlo a uzdu. Vyvedla jsem ho ze stájí a hbitě jsem na něj vyskočila. ,,Tak kde jste?" zvolala jsem na bratry Mikaelsony. ,,Už jdu," řekli najednou a vyjeli ze stájí. Eljah jel na bílém hřebci a Klaus na šedákovi. Usmála jsem se a pobídla jsem Resta ke klusu. Poslušně se rozběhl k lesu na lesní stezku. Eljah s Klausem byli ihned za mnou. Cestou jsme si různě povídali a já jsem se jich ptala, jak dlouho žijí a jaký byl jejich život. Byla to hodně zajímavá historie. Na začátku louky jsme se zastavili a já jsem zvolala: ,,Dáme si závod na konec louky. Kdo vyhraje, tak třeba..." ,,Tak třeba za vítězství bude spát tak dlouho, jak se mu bude chtít," dořekli Klaus a Eljah společně. ,,Tak dobře. Připravte se na to, že vás porazí holka," vykřikla jsem a pobídla jsem Resta k trysku. Kůň jakoby už dopředu věděl, že se bude muset hodně snažit být rychlý. Ihned vyběhl, zatímco Klausův šedák a Eljahův běloš se nestačili rozhlédnout. Po chvíli se vzpamatovali a vyrazili za Restem. Pobízela jsem Resta a přitom jsem mu šeptala: ,,Jestli vyhraješ, dám ti tři kostky cukru a tři mrkvičky za to." Resta ihned se pořádně rozběhl a vyhrál závod.
,,Sláva vítězovi, čest poraženým," zvolala jsem na bratry a zklidnila Resta. ,,Hodný koníček," hladila jsem ho po hřívě. ,,Tak a jedeme domů," řekla jsem a pobídla jsem Resta ke klusu. Doma jsme odstrojili koně a já jsem dala restovi tři kostky cukru a tři mrkve. Rest hrdě odfrkl a pustil se do bašty.
,,Dobrou noc," rozloučila jsem se s ostatními u večeře. Klaus a Eljah měli za úkol říct Mayle, ať mě ráno nebudí, protože jsem vyhrála závod.V pokoji jsem se převlékla do košilky, vlouzla jsem do postele a pohodlně jsem se uvelebila pod peřinkou. Po chvilce mi ztěžkly víčka a už jsem spala.

Můj deník, část 14.

U stolu jsem si sedla blízko Eljaha a vyptávala jsem se ho, jaký byl lov a tak, protože jsem musela předstírat nevidomost před Klausem. ,,Jsem ráda, že jste se vrátil, lorde Eljahu," řekla jsem slušně Eljahovi před otcem. ,,Já jsem též rád. V posledních chvílí jsem se bál, že už vás a mého drahého bratra nikdy neuvidím, slečno Katerino," řekl Eljah a usmál se na ostatní. Klausovi ztvrdly rysy v obličeji a já jsem tušila, že se bude pokoušet nějak odstranit Eljaha, ale tentokrát se mu to tak lehce nepovede. ,,Nechtěl byste se poté se mnou projít?" zeptala jsem se Eljaha a věnovala jsem krátký úsměv otci. Eljah přikývl a řekl: ,,Rád si s váma vyjedu na procházku." Po snídani jsem se šla převléct do sedlákovských kalhot a kožené vesty. Pod vestu jsem si vzala špinavou bílou košili a obula jsem si vysoké boty. Vlasy jsem si svázala do culíku a dala jsem si na hlavu ochranou čepici. Někdo zaklepal na dveře a do pokoje vešel Klaus. ,,Sluší vám to, Katerino. Mohl bych se vás na něco zeptat?" zeptal se Klaus a přistoupil ke mně blíže. ,,Záleží na tom na co se zeptáte Klausi," řekla jsem a šla jsem si převázat koženou vestu. Klaus mi ale vzal z rukou šňůrky, obrátil si mě k sobě a začal mi zavazovat vestu. ,,Jsem rád, že můj bratr přišel," začal Klaus mi stahovat šňůrky a dál pokračoval. ,,Jistě mu v tý kůlničce chvílemi byla zima, ale byl jsem překvapen, že se tak rychle uzdravil," řekl a teď tu šňůrku utáhl pořádně, že mi tím vyrazil dech. ,,V jaký kůlničce?" zeptala jsem se nechápavě, ale viděla jsem v Klausově tváři, že mě hezky prokoukl. ,,A zajímalo by mne, co se vám stalo, Katerino? Máte takový podivný kousnutí," skončil Klaus a při slově kousnutí mi to utáhl až tak, že jsem byla úplně scvrklá v té vestě a nemohla jsem se hýbat ani mluvit, natož pak dýchat. Klaus si mě k sobě ještě více přiblížil a smutně se mi podíval do očí. ,,Kéž byste ho tam nechala, Katerino. Nikdy bych tohle znovu neudělal, ale vy jste mi dala právě tu horší možnost," řekl a vytasil špičáky. Naklonil mi hlavu a z krku mi sundal pár vlasů. Nadechl se a zakousl se mi do hlavní tepny, kde proudilo více krve. Sál a mě to strašně moc bolelo, až nakonec ta bolest začala polevovat. Uvědomila jsem si, že ztrácím jak životní puls tak i síly. Sebrala jsem všechnu odvahu a sílu a zakřičela jsem: ,,Eljahu!!!" Pak jsem jenom nechala otevřená ústa a hroutila jsem se Klausovi v náruči. Náhle někdo vlítl do pokoje a odhodil Klause z okna dolů. Zjistila jsem, že to byl Eljah. Sípavě jsem jenom řekla: ,,Vesta." Eljah pochopil a jedním trhnutím jsem jí měla ze sebe pryč a mohla jsem se nadechnout. Jenže můj problém nebyl vyřešen, protože jsem ztrácela dále krev. Eljah si nakousl zápěstí a dal mi ho k ústům. Přisála jsem se mu k ruce a hodně jsem pila. Pila jsem hrozně moc dlouho a pak jsem přestala, protože jsem se cítila silnější a rána na krku se mi zcela zahojila.

,,Děkuji," řekla jsem potichu Eljahovi a sundala jsem si ze sebe oblečení. Eljah zavřel dveře a já jsem si šla vybrat do skříně nějaké šaty. Náhle mě zezadu chytily Eljahovi ruce a přitáhl si mě k sobě. ,,Dlouho jsem čekal na tuhle chvíli," zašeptal mi do ucha a políbil mě na krku. Potom mě líbal dál a jemně mě kousnul do ucha, ale neporanil mě. Otočila jsem se k němu a začali jsme se líbat. Eljah mi jemně rozpletl vlasy z culíku a sundal mi čepici. Rozčechrala jsem si vlasy a potom jsem se zase začala líbat s Eljahem. Opatrně jsem mu rozepínala košili a pak jsem ji sundala. A potom jsme se oddali jeden druhému.
Probudila jsem se a zjistila jsem, že je večer. Vzpomínala jsem na dopoledne, kdy mě Klaus kousnul a téměř mě zabil. Naštěstí mě Eljah zachránil před Klausem a potom jsme strávili spolu nádherné chvilky v mém pokoji. Lehla jsem si na bok a pozorovala jsem spícího Eljaha. Jemně jsem mu odendala ofinu z očí a políbila jsem ho na čelo. Eljah se ve spánku přetočil ke mně a chytil si mě okolo pasu. Trošku si mě k sobě přitáhl a v tu chvíli do pokoje vlítla Mayla. ,,Rychle Katerino! Musíme schovat Eljaha, jinak se váš otec dozví, že vy a Eljah jste spolu...," začala Mayla, ale ihned jsem jí přerušila. ,,Dobře. Řekněte otci, že se trochu upravím a že bude moci za mnou za chvilku přijít," řekla jsem jí a ona zase odběhla pryč. ,,Eljahu vstávej! Prosím tě, vzbuď se, jinak budeme mít malér jako hrom," říkala jsem nahlas a Eljah byl najednou na nohách a oblečený. ,,Už jsem vzhůru. Zatím sbohem Katerino. Uvidíme se u snídaně," řekl Eljah a vyskočil z okna na trávu. Rychle jsem přeběhla ke skříni a oblékla jsem si košilku. Po chvilce přišel otec a zkoumavě se na mě podíval. ,,Ahoj mé dítě! Chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku. Vidím, že jsi, tak už asi půjdu," řekl a zase odešel.

Můj deník, část 13.

Probudila jsem se časně zrána a slunce se pomalu začalo ukazovat na obzoru. Řekla jsem si, že si udělám malou ranní procházku okolo rybníka a překvapím pak Maylu, že jsem vstala dříve než mám ve zvyku. Oblékla jsem si své oblíbené fialové šaty, vyčesala jsem si vlasy nahoru a připnula jsem do nich pár sponeček. Ještě jsem si na krk stříkla trochu parfému a vyšla jsem. Bylo nádherně a ptáčci radostně zpívali. Brzy začne léto a s ním i oslavy a Den Radosti. Náhle jsem uslyšela slabý hlas, ale když jsem se rozhlédla, nikdo u rybníka nebyl. Náhle jsem si vzpomněla, že asi tak 500 metrů ode mě je stará kůlnička. Rozběhla jsem se ke kůlničce a zaposlouchala jsem se, jestli ten hlas neuslyším zase. Po chvilce jsem ten hlas uslyšela a usoudila jsem, že je tam někdo zavřený. Odemkla jsem kůlnu a otevřela jsem dveře. Dveře byly moc starý a pomalu se rozpadaly, takže jsem nebyla udivená, když mi v ruce zůstal viset kus dřeva.
Podívala jsem se dovnitř a naskytl se mi příšerný pohled. Někdo byl uvázaný mokrýma lanama půl metru nad zemí a z ran na těle mu vytékala krev. Pomalu jsem se přiblížila a tvor se pohnul. Trochu zvedl hlavu, ale hned ji zase sklopil. Přišla jsem ještě blíže a zjistila jsem, že je to Eljah. ,,Panebože! Eljahu!" vykřikla jsem a hledala jsem rychle nějaký nůž. Našla jsem ho a rychle jsem přeřezala lana, kterými bylo Eljahovo tělo drženo ve vzduchu. Ucítila jsem známou vůni a zjistila jsem, že lana jsou namočena do sporýše. Eljah trochu zvedl hlavu, aby se na mě podíval, ale měl málo sil na tak velkou práci. Když jsem přeřezala poslední lano, tak jsem ho ihned chytila, aby nespadnul na zem a vynesla jsem ho z kůlny. ,,Vodu," zašeptal Eljah a odkašlal si. Odnesla jsem ho k vodě na břeh a opatrně jsem ho tam položila. Z jeho těla jsem rychle smyla všechen sporýš a vklouzla jsem do vody za ním. Eljah se jen tak tak držel, natož aby se udržel nad hladinou. Držela jsem ho a přemýšlela jsem, co mám udělat, aby se Eljah trochu vzpamatoval. Náhle jsem si vzpomněla, co mi říkal všechno Klaus a ohlížela jsem se po něčem ostrém. Nic jsem nenašla, tak jsem vzala Eljahův prst a ostrým nehtem jsem si přejela po pravé straně krku.

Postrčila jsem Eljaha k malé rance a přidržela jsem ho tak, aby ucítil krev. Eljah otevřel ústa a já sama jsem mu vrazila svůj krk do pusy, kde se mu mezitím prodloužily špičáky. Ucítila jsem malé píchnutí, ale po chvíli se to vytratilo. Eljah sál více a více a náhle jsem ucítila, že se naše role vyměňují. Já jsem byla čím dál tím více unavená a unavená a on nabýval na síle a za chvíli mě držel on a já jsem se mu bezradně houpala v náruči ve vodě. Eljah po dlouhé chvíli přestal pít a kousl se do zápěstí. Přiložil mi zápěstí k puse, aby jsem se napila a podepřel mi hlavu. Pila jsem jeho krev do té doby, než jsem se začala cítit zase silně. Pak jsem přestala a odtáhla jsem Eljahovu ruku. ,,Děkuji za záchranu mého života," řekl Eljah a políbil mě. ,,Měli bychom vylézt z té vody," řekla jsem po našem polibku. Vylezli jsme z vody a zašli ke mně do pokoje. Vytáhla jsem dva ručníky a utřeli jsme se. Já jsem se rovnou převlékla a Eljahovi jsem našla staré oblečení po mém bratrovi, který zemřel. ,,Mohu zde ještě chvíli zůstat?" zeptal se Eljah a sedl si na postel. Přikývla jsem a dala jsem sušit oblečení přes balkón.
,,Kdo ti to udělal?" zeptala jsem se Eljaha a sedla jsem si vedle něho. ,,Klaus!" řekl Eljah a zlověstně se podíval z okna. ,,Klaus? Ale proč?" zeptala jsem se ho a už dopředu jsem věděla, co mi řekne. ,,Kvůli tobě, Katerino! Já jsem se do tebe zamiloval, ale on tě potřebuje..." začal mluvit Eljah, jenže v tu chvíli do mého pokoje vešel Klaus. ,,Dobré ráno, Katerino! Dobré ráno, Eljahu! Jak jste se vyspali? Jsem rád, že ses vrátil z toho dlouhého lovu, Eljahu. Už se mi stýskalo po mém bratrovi," řekl Klaus a spolu s Eljahem se objali. ,,Dobré Klausi! Docela dobře. A jak ty?" zeptala jsem se zdvořile a pátravě jsem se na něj podívala. Klaus ani nehnul žádným svalem v obličeji. Netušil, že jsem osvobodila Eljaha. ,,Taky," řekl Klaus. ,,Asi se půjdu nasnídat. Určitě musíte mít hlad," řekla jsem oboum bratrům a vyběhla jsem z pokoje do jídelny.

Můj deník, část 12.

Po chvilce ke mne přišel otec, sedl si na postel a ustaraně se na mě podíval. ,,Už je ti lépe, Katerino?" zeptal se a odhrnul mi z čela pramínek vlasů. ,,Ano, otče. Jaký byl ples?" zeptala jsem se poslušně a šla jsem se podívat ven z okna. ,,Škoda, že jsi tam nebyla, Katerino! Bylo tam velice mnoho mladých mužů, kteří by se s tebou rádi seznámili. Tak jsem je pozval na naše sídlo. Buď tak hodná a běž je přivítat. Celou dobu nemluví jen o tom, až tě spatří na vlastní oči a promluví s tebou byť jediné slůvko," řekl otec a odešel do své pracovny, která byla naproti mému pokoji asi tak 9 metrů. Povzdychla jsem si a převlékla jsem se do nových bílých šatů. Učesala jsem si hedvábné vlasy a sešla jsem po schodech dolů. Tam v hale stálo 10 mužů v řadě a navzájem si povídali. Odkašlala jsem si, aby si mě všimli, ale oni dál o něčem vášnivě debatovali. ,,Dobré odpoledne!" řekla jsem hostitelským hlasem, ale oni se dál bavili. Seběhla jsem ten zbytek schodů a doběhla jsem ke kruhu, který utvořili. ,,O čem tu tak vášnivě mluvíte?" zeptala jsem se a strčila jsem mezi ně hlavu.

Muži se rozestoupili a dělali jakoby nic. ,,O čem jste to mluvili?" zeptalal jsem se varovně a přistoupila jsem k jednomu pohlednému muži a podívala jsem se mu do očí. Muž uhnul pohledem. Rychle jsem mu z pochvy vytáhla malý ale ostrý nožík. ,,Jestli mi to neřeknete, tak se říznu," varovala jsem je, ale oni si jenom pobaveně odfrkli. Vyhrnula jsem si trochu šaty nahoru a na holeni jsem si udělala až k nártu ne moc hluboký řez. Z rány vytryskla krev a dlaždice pode mnou se zbarvila do ruda. ,,Pane bože, Katerino! Co to děláte?" vykřikl Klaus a už mi klečel u nohy a zastavil z části krvácení. Obvázal mi ránu čistým bílým šátkem a ještě jedním propřípad. ,,Proč si ubližuješ?" zeptal se mě Klaus šeptem a přitáhl si mě k sobě do náruče. ,,Klausi!" vzlykala jsem mu na rameni a podlomila se mi kolena. Klaus mě zachytil a přitáhl si mě k sobě blíž. Opatrně mě položil na pohovku u okna. ,,Co jste jí udělali?" křičel Klaus na muže a vražedně se díval z jednoho na druhého. Pohledný muž přistoupil ke Klausovi a řekl: ,,My jsme si tady povídali a madam Katerina se nás ptala, o čem jsme se to bavili. Nic jsme neříkali a tak se řízla. Je to blázen!" Klaus se naštval, uhodil toho muže až odlétl dva metry od něj a pak se podíval na ostatní. ,,Nikdo, opakuji NIKDO, nebude říkat o Katerině, že je blázen. A měla právo vědět, o čem se tu bavíte. Já ji chápu, že se řízla, když pohrdáte ženami. Jednou zjistíte, že ženy jsou silnější, než se zdají," křičel na ně Klaus, až všichni do jednoho zčervenali.

,,Co se to tu děje?" přiběhla zmatená Mayla a vrhla se ke mně. ,,Pomožte mi ji vzít nahoru do pokoje, lorde," požádala Mayla Klause a chtěla mě trochu zvednout, ale dlouho mě neudržela. Klaus mě zvedl, jako bych byla nejlehčí bytost na světě a odnesl mne do pokoje. Mayla za námi šla poslušně jako pejsek za kostičkou. ,,Katerino hlavně v klidu!" říkala Mayla a začala sama hysterčit. Klaus si povzdychl a ovlivnil Maylu, ať je nechá o samotě a uklidní se. ,,Proč Katerino? Proč si ubližuješ?" zeptal se Klaus a lehl si ke mně na postel. ,,Klausi, omlouvám se!" zašeptala jsem a usnula jsem. Ještě jsem ucítila, jak mě Klaus přikryl peřinou, dal mi polibek na tvář a pošeptal: ,,Dobrou noc, Katerino!"

Můj deník, část 11.

Hned po probuzení jsem si vzpomněla, co se stalo. Políbili jsme se s Klausem a náhle se se mnou zatočil svět, protože... mě kousnul! Protřela jsem si oči a spatřila jsem vedle mě sedět Klause. Odtáhla jsem se od něj. ,,Nepřibližujte se ke mně. Já vás varuju, Klausi," řekla jsem mu a přeběhla jsem k oknu. Klaus mezitím vstal z postele, jako by se nic nedělo a začal se ke mně přibližovat. ,,Ne, nechte mě na pokoji. Budu křičet," dál jsem říkala a přeběhla jsem ke skříni na druhém konci pokoje. Klaus se jenom usmál a během necelé vteřiny byl u mě a sevřel mi ruce ve svých rukách, až to bolelo. ,,Au, to bolí! Pusť mě, vždyť jsem ti nic neudělala," říkala jsem pořád Klausovi dokola a dokola. Klaus se jenom hrozivě usmál a vrhl se mi po krku.

,,Katerino, vstávat!" křičel známý hlas. Otevřela jsem oči a spatřila Maylu. Rychle jsem přeběhla k zrcadlu a podívala jsem se na krk. Nebylo tam ani jediné škrábnutí, natož pak kousnutí. ,,Měla jsem strašlivý sen," řekla jsem Mayle, ale ona jen ledabyle pokrčila rameny a dál ustlávala postel. Prohlédla jsem si ji pořádně a všimla jsem si, že má na krku kousanec. ,,Maylo? Kdo ti to udělal? Klaus se po tobě taky vrhl?" zeptala jsem se jí a odhrnula jsem jí vlasy z krku. Mayla jenom potřásla hlavou, aby jí vlasy zase krk překryly. ,,O čem to mluvíš, Katerino? Blázníš snad?" divila se Mayla a odešla z pokoje. Co se to s ní proboha stalo? divila jsem se a převlékla jsem se do temně modrých šatů. Když jsem si pořádně prohlédla bílou noční košili, zjistila jsem, že je na ní krev! Tak přece se mi to nezdálo. Klaus něco udělal a Mayla se chová nějak podivně. Musím zjistit, co se to tady děje. Náhle někdo zaklepal. Hodila jsem košili na postel, aby nebyla vidět krev a zavolala jsem: ,,Dále!" Ale to jsem asi neměla říkat, protože do pokoje vstoupil Klaus. ,,Ó, dobré ráno, Katerino!" řekl mi a přistoupil ke mně blíž. ,,Ustup ode mne dál," řekla jsem a začala jsem couvat dozadu. ,,Ale pročpak?" ptal se Klaus. ,,Sám dobře víš proč, Klausi! Protože si mě kousnul a pil jsi mou krev. Protože jsi něco udělal a Mayla si myslí, že začínám být blázen. A protože nechci, aby jsi ze mě ještě jednou pil," vyhrkla jsem a při té poslední větě jsem se převalila přes postel a přeběhla jsem k oknu na druhé straně od Klause.

,,Ale, ale, ale... Tak se mi zdá, že potřebuješ se naučit nějakou úctu k upírům," řekl a během vteřinky byl u mě a držel mi ruce. Uvědomila jsem si, že se to začíná podobat mému snu. ,,Pusť mě! Klausi, pusť mě. Nech mě být a odejdi, prosím!" říkala jsem, ale to už Klaus se přibližoval k mému krku. Rozšířily se mu oči a ostrým nehtem mi přejel po krku. Udělala se tam malá ránka, ze které začal vytékat malý proud krásně rudé krve. ,,Prosím, nedělej to!" zkusila jsem to ještě jednou, ale to už se Klausovy prodloužily špičáky a opatrně mě kousnul do rány. Cítila jsem, jak se do něho vlévá má krev s každým úderem srdce. Po chvilce přestal Klaus pít a otřel si ústa. Položil mě na postel a řekl mi: ,,Odpočívej, má drahá Katerino! Vše ti vysvětlím," a lehl si vedle mne. Zavřela jsem oči a usnula jsem.
,,Už jsi vzhůru?" vzbudil mě Klaus a odhrnul mi z čela pramínek vlasů. ,,Co... Ne , nech mě být! Budu křičet!" vyhrkla jsem a snažila jsem se nabrat dech k výkřiku, ale Klaus se jenom zasmál a řekl mi: ,,I kdyby jsi křičela, Katerino. Kdo myslíš, že by tě uslyšel, když se všichni rozhodli vydat se na Krefghétský ples?" Tím mi zkazil naději, že mě někdo zachrání. Náhle jsem si vzpomněla, co mi Klaus říkal, než jsem znovu usnula. ,,Tak mi to teda vysvětli, Klausi. Jak jsi mi slíbil," pobídla jsem ho a pozorně jsem ho poslouchala.

,,Takže upíři nemůžou na denní světlo. Ale ty a Eljah normálně chodíte venku. Jak to?" zeptala jsem se. ,,Protože mi jsme Původní upíři. My nemusíme mít zvláštní přívěsky a prsteny a kdo ví co ještě. Kdyby jsi chtěla ochranu proti shoření, musela bys mít prsten nebo nějaký talisman na sobě s kamenem lapis lazuli. To je taková upíří ochranná bylina. Jako pro lidi je ochrana proti upírům sporýš," řekl mi Klaus a počkal až všechny informace, co mi řekl, pochopím. ,,Aha. Takže z člověka se může stát upír, když se napije upíří krve a zemře. A pak musí mít talisman s lapis lazuli. A může se krmit krví," řekla jsem a  trochu jsem se otřásla při té představě, jak lítám všude možně se zubama a koušu do krku každého, kdo mi přijde pod ruku. ,,Ale není to zas taková děsná představa," řekl mi Klaus a usmál se na mě. ,, A co ještě mám vědět o upírech?" zeptala jsem se a zvědavě jsem se na něho podívala. ,,Všichni upíři mají schopnost ovlivnit jakoukoliv osobu, aby něco udělala. Máme nadpřirozenou rychlost, sílu, sluch, zrak, čich a nikdy nestárneme. Bohužel lidé přicházejí na nové a nové způsoby, jak nás pozabíjet. Jenže Původní upíry můžeš zabít jenom jedním způsobem, ale to ti povím někdy jindy," řekl Klaus a nastražil uši. ,,Zdá se, že ostatní už přišli. Musím to udělat, promiň," řekl Klaus a podíval se mi hluboko do očí. ,,Až přijde Mayla budeš ležet na posteli a odpočívat. Nikomu neřekneš, že jsem upír a taky nikomu neřekneš, co jsem ti prozradil o upírech," řekl a zmizel.
Lehla jsem si na postel a náhle jsem věděla, že kdyby jsem to řekla, něco by bylo špatně. A to jsem nechtěla.

Můj deník, část 10.

,,Jsi v pořádku, Katerino?" zeptal se opatrně Klaus a sedl si ke mně na postel. ,,Upřímně?" špitla jsem a sundala jsem si šaty. V klidu před Klausem jsem se natřela svým krémem. Klaus přikývl a trochu se odtáhl. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se a chtěla jsem se ke Klausovi přiblížit, ale Klaus mě zadržel: ,,Ne! Já sem na sporýš alergický." ,,Sporýš?" nechápala jsem a pak jsem pochopila, že sporýš je rostlina, z které mi Mayla udělala krém. ,,Aha," povzdychla jsem si a lehla jsem si pod peřinu. Klaus se narovnal. ,,Jak ti je?" zeptal se mě podruhý. ,,Hrozně. Já si NECHCI BRÁT Richmonda!" vykřikla jsem do polštáře a vzlykala jsem. Klaus přes svoji alergii mne pohladil po vlasech a přisedl si ke mně blíže. ,,A proč? Vypadá jako milý chlap. Taky se s ním budeš mít asi skvěle," řekl Klaus a přehlídl můj vražedný pohled. ,,Skvěle? Nevím, jestli jsi slepej nebo to jenom přehlížíš, ale on snad celou dobu, co jsem vedle něho seděla, prděl a krkal si. A ještě k tomu mi neodsunul židli, aby jsem si mohla sednout. A pak měl tu drzost o tom všem mne požádat o ruku," vyhrkla jsem na Klause a přetáhla jsem ho po hlavě polštářem. ,,Pane bože! To je katastrofa, co?" posmíval se mi Klaus. Tím začala naše válka. Házeli jsme po sobě polštáře, až z nich lítalo peří a když nám došly polštáře, tak jsme se váleli po sobě. Nakonec jsem vyhrála já, protože jsem ho přitiskla na postel a sedla jsem si na něj.
,,Ha! Vyhrála jsem," řekla jsem a sevřela jsem nad hlavou imaginární pohár. ,,Já tě nechal vyhrát," řekl Klaus a smál se. ,,Ne ne. Nenechal. Vyhrála jsem sama," vyplázla jsem na něj jazyk. Náhle jsem byla pod Klausem sevřená a Klaus ležel na mně. ,,Jo? Ty si vyhrála sama nebo sem tě nechal?" zeptsl se znovu Klaus. ,,To není fér. Svírala jsem pohár," řekla jsem uraženě. Klaus se na mne taky usmál. ,,Teď jsem vítězem já, heč," chlubil se a svíral mi přímo před očima pohár. ,,Co dostanu jako odměnu?" zeptal se Klaus a zkoumavě mi přejížděl po rukách a krku. ,,To se dohodni s někým jiným. Poraženej mu ledatak vrazí facku," usmála jsem se a zavrčela jsem jako zvíře. Klaus se ke mně přidal a jak jsme vrčeli, tak se ke mně taky začal přibližovat. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nás hodně věcí spojuje.

,,Klausi! Ne!" vyhrkla jsem dřív, než mě stačil políbit. ,,Proč?" zeptal se naštvaně. ,,Já si nejsem jistá. Prosím tě NE!" řekla jsem pevnějším hlasem, ale to už bylo Klausovi jedno. Políbil mě. Na tu malou chviličku mě zalechtalo v břiše. Nemohla jsem si pomoct a taky jsem ho políbila. V duchu jsem si říkala, že jsem velkej magnet na mužský a že tohle jednou musí přestat. Nemůžu se přece líbat s každým druhým chlapem, kterého potkám. Jenomže s Klausem to bylo jiné než s Michaelem a Eljahem. Bylo to záhadnější a vzrušující. A náhle jsem si uvědomila, že takhle chutná zakázané ovoce. Sladce, nebezpečně a vzrušeně. Lehce jsem Klause přitáhla k sobě blíž za vlasy. Klaus mě na chvíli přesta líbat a vzrušeně mi dával na krk své zakázané polibky. Lehce jsem ho kousla do ucha. Jenže jsem náhle cítila velkou bolest na krku. ,,Klausi? Klausi! To bolí! Přestaň!!! Ubližuješ mi!" říkala jsem pořád Klausovi, ale on mě neposlechl a dál mi ubližoval. Náhle se se mnou zatočil svět a já upadala do mdlob. Ještě než jsem omdlela, uviděla jsem Klausův obličej. Jeho oči byly krvavě rudé, okolo očí měl modré a rudé žilky a měl dlouhé zuby, na kterých byla... KREV! Moje krev. Pak jsem omdlela.

Můj deník, část 9.

Po probuzení jsem se rozhlédla po pokoji a čekala jsem, že na mne vyskočí duch křičící ženy, jak ji pohlcují plameny. Naštěstí se nic nestalo. Jenže náhle někdo zaklepal na dveře a já jsem se lekla, že se něco stalo. Naštěstí to byl Klaus, který mi donesl snídani do postele. Půvabně se na mne usmál a pomohl mi se lépe posadit, abych se mohla v klidu nasnídat. ,,Děkuji," řekla jsem a snídala jsem. ,,Tak kdy chcete naučit to vrčení?" zeptal se mě Klaus a přisunul se ke mně blíž než bylo dovoleno. ,,Hned po snídani," řekla jsem s plnou pusou a zahryzla se do čerstvého ovoce. ,,Dobře," řekl Klaus a opět se na mě usmál tím svým způsobem, až jsem se na něho skoro vrhla. A ještě k tomu zvedl levé obočí, což vypadalo ještě víc půvabněji než bez zvednutí. Usmála jsem se a udělala jsem na něj obličej alá Katerinin klíč pro muže. Jak to pojmenoval můj otec. Usmála jsem se a svůdně zvedla oboje dvě obočí a na malinkou chvilku jsem zrudla. Klaus se usmál a nic radši neřekl. Pak jsme si začali povídat o tom plese a tak.
,,Násnídaná pořádně?" zeptal se Klaus a zkoumal prázdný tác. ,,Ano," přikývla jsem a odložila jsem tác na stolek, který stál vedle postele. Pořádně jsem se posadila a čekala jsem, až mě Klaus naučí vrčet jako zvíře. ,,Prvně mi předveď jak vrčíš, Katerino," požádal mne a já jsem zavrčela, jak nejlépe jsem dokázala. ,,U tebe to bude naštěstí lehké, Katerino. Dokonale ovládáš vrčení, ale teď tomu musíš nasadit zvířecí podtón," řekl Klaus a zavrčel. ,,Neboj, pomůžu ti. Začni vrčet a nelekni se," řekl mi v klidu Klaus a já jsem začala vrčet. Jeho ruka mi sevřela hrdlo a trochu mě utáhla a najednou to vrčení znělo jako zvířecí. ,,Páni!" vydechla jsem po tom, co mě Klaus pustil. ,,Já vím, nejlepší je, když to zkoušíme poprvé," řekl Klaus a přejel mi po hladkém krku. Suše jsem se usmála a začala jsem přemýšlet, jestli je bezpečný se zdržovat v Klausově přítomnosti. Naštěstí má výuka pokračovala až do oběda, kdy jsem zkoušela sama sevřít hrdlo a zavrčet zvířecím tónem. Těsně před obědem se mi to podařilo aspoň na pár vteřin napodobit. Jenže Klaus mi pak ukázal, jak on vrčí. Vůbec jsem to nepočítala, ale byla jsem si jistá, že to bylo déle neř tři minuty, co vrčel.

,,Katerino!" zavolala Mayla už asi počtvrté a vstoupila do pokoje. Hned jsem zrudla, protože mi právě Klaus přejížděl po krku a vypadalo to, myslím, divně. ,,Ano, Maylo?" odtáhla jsem se od Klause a usmála jsem se na ni. ,,Je čas na oběd. Dnes Vám od Richmonda kuchaři upekli bažanta, kterého sám chytil," řekla Mayla vzrušeně. Já jsem na rozdíl od ní obrátila oči v sloup. ,,A jak ho chytal? Puškou a nebo ho spíš koupil z trhu?" zeptala jsem se sarkasticky. Mayla přehlédla můj sarkasmus a řekla mi: ,,Puškou samozřejmě. A přestaňte se už takhle ptát Katerino. Oblečte se přeci. A vy, lorde Niklausi, měl byste odejít," řekla Mayla a zase zavřela dveře. ,,Já se du teda převléci. Uvidíme se u oběda lorde Niklausi," stoupla jsem si a uklonila jsem se mu. Klaus se usmál a přistoupil ke mně. ,,Dobře, Katerino," políbil mi ruku a odešel. ,,Ffffff," oddychla jsem si a převlékla jsem se do světle zelených šatů se žlutou mašlí okolo pasu. Když jsem odcházela z pokoje, tak na mě čekal otec. ,,Dobré poledne, otče," uklonila jsem se mu. ,,Dobré, Katerino. Mám špatné novinky, ale o tom si pak promluvíme později," řekl a vzal mě za ruku. Sešli jsme dolů do kuchyně. U stolu už seděl Klaus a naproti němu seděl.... ,,Ne!" řekla jsem potichu otcovi a vzpouzela jsem se mu v drtivém sevření. ,,Katerino, klid!" přikázal mi otec a prudce mi zmáčkl vzadu krk. ,,Je u nás na obědě a vedle něj na těch pár minut budeš muset sedět. Prosím tě, zklidni se a usmívej se. A pak prostě řekni ANO," řekl mi otec do ucha, aby to nikdo neslyšel. Zklidnila jsem se a přešla jsem k volnému místu vedle Richmonda. Richmond vstal a přitom si prdl. Trochu jsem nakrčila obličej, ale dál jsem se usmívala. ,,D...d...ddd...dobré po..po...po...poledne, Katerino!" řekl mi Richmond a poklonil se mi. ,,Dobré!" řekla jsem mu a čekala jsem, až mi odsune židli, abych si mohla sednout. Jenomže Richmond si zase sedl a potichu si krkl. Zoufale jsem se podívala po otci a sedla jsem si vedle Richmonda. ,,Prý nám Vaši kuchaři připravili výborné jídlo," řekla jsem a podívala jsem se na Richmonda. ,,To ano. Sám jsem toho bažanta chytil a svázal a předal jsem ho mým kuchařům. Budu rád, až ochutnáte," řekl a trochu si prdl. Přemýšlela jsem o tom, jestli si někdy Richmond uvědomil, že prdí a krká si neslušně.

Po chvilce nám začali číšníci nosit jídlo a pustili jsme se do jezení. Každou chvíli jsem se potají koukla na Klause a on na mě. Usmála jsem se na něj. Ale i tak mě celou tu dobu trápilo, co řekl můj otec. Špatné zprávy a pak říct ANO? Přemýšlela jsem tak, až se mi skoro kouřilo z hlavy. Na konci jídla se mě zeptal Richmond: ,,Jak Vám chutnalo, Kaerino?" ,,Bylo to vynikající. Jenom mě omluvte, protože nemám dnes moc hlad," řekla jsem a provinile ukázala na ani ne z půlky snězené jídlo. Richmond pokrčil rameny. Nastalo trapné ticho. ,,Mohu otče odejít do svého pokoje?" zeptala jsem se otce. ,,Ještě chvilku tady zůstaň," řekl mi a pokynul Richmondovi. Co mají v plánu? Richmond vstal ze židle a poklekl si přede mnou. ,,Milá Katerino Petrova, z rodu vznešeného a chrabrého, Tě tady chci požádat o Tvoji ruku. Buď moji ženou do konce mého života," řekl a z kapsy u saka vylovil malý prstýnek posázený... kamením? ,,Hm... milý Richmonde. Jsem potěšena tvou nabídkou. Bohužel se musím pořádně rozmyslet. Čekej na mou odpověď a zatím pozdravuj ode mne lorda Becketa," řekla jsem a uklonila jsem se mu. Pak jsem se obrátila a vyběhla po schodech do pokoje. ,,Ne!" zaklela jsem a zavrčela jsem jako zvíře. Konečně jsem to udělala stejně jako Klaus. ,,Katerino?" zeptal se starostlivě známý hlas a do pokoje vešel Klaus.

Můj deník, část 8.

Konečně jsem oblečená a můžu vyrazit na ten ples. Doufám, že mi to vyjde s tím Klausem, ale nevím čeho tím chce dosáhnout. Hlavně ať to nikomu nevykecá. Mayla před půl hodinou odešla se také převlíct a já jsem teď čekala na svůj mužský doprovod. Otec mi slíbil, že tam pošle za mnou buď Klause a nebo Eljaha. No to bude sranda se rozhodnout, jestli přijdou oba dva. Nakonec přišel Klaus. ,,To jste na mého otce udělal takový dojem, nebo jste Eljaha někde zavřel?" zeptala jsem se ho, když se přede mnou zastavil. ,,Váš otec mě za vámi poslal. Doufám, že Vám to nevadí, slečno Petrová," uklonil se a políbil mi ruku. ,,Než půjdeme na ten ples, ráda bych věděla, jestli jste to někomu neřekl, Klausi," řekla jsem potichu a přistoupila k němu blíž, aby nemluvil nahlas. ,,Máte štěstí, slečno Petrova, že jsem tak hodný a čekám, až přijdou ostatní se mnou smlouvat," pochlubil se mi Klaus a drze se na mne usmál. ,,Tak to budete čekat asi ještě dlouho," řekla jsem mu a odešla se nadýchat čerstvého vzduchu na balkón. ,,Jak dlouho?" zeptal se Klaus a stoupl si vedle mne.

,,Dobře. Vyhrál jste. Chci, aby jste nikomu neřekl o mém tajemství a já Vám za to dovolím mi říkat Katerino," řekla jsem a vyzývavě jsem se mu podívala do očí. ,,Dobře, ale jestli se prozradíte sama, tak nikomu neřeknete, že jsem to věděl," dokončil naši dohodu Klaus. ,,Jsme dohodnuti a teď bychom už měli vyrazit na ten ples, Klausi," řekla jsem a uklonila jsem se mu. Klaus mi nabídl rámě a řekl: ,,S potěšením, Katerino." Zahákla jsem se do něj a šli jsme do velkého sálu. Když jsme tam vstupovali, cítila jsem, že se na nás všichni dívají a jakoby z dálky jsem slyšela: ,,Dámy a pánové. Slečna Katerina Petrova, dcera lorda z rodu Petrova a Niklaus Smith, lord a kníže třetího králoství v Charlestonu." Niklaus? Páni! To je jméno. Chvíli na nás všichni koukali, ale pak se odvrátili a zase tančili na příjemnou muziku. ,,Nechcete si zatančit, Katerino?" zeptal se mne Klaus a poklonil se. ,,Ráda, Niklausi," řekla jsem a přijmula jeho ruku. Odvedl mne asi tak doprostřed sálu a začali jsme tančit. ,,Niklaus?" zeptala jsem se ho a tentokrát jsem se trochu zahihňala. Klaus se na mne pobaveně podíval a řekl: ,,To byl nápad mého otce. Michaela Smithe." ,,Povězte mi něco víc o Vaší rodině, Klausi," požádala jsem ho a pak jsem hodně dlouho poslouchala všelijaké legendy a historky o jeho rodině. Po skončení plesu mne Klaus doprovodil až do pokoje a tam se se mnou svalil na postel. Opřela jsem se o něj a Klaus začal vyprávět strašidelnou legendu.


,,U nás doma se vyprávějí různé legendy a věštby. Jednoho dne nám rodiče pověděli legendu o naší rodině. Jedna žena našeho rodu zradila svoji vlastní krev a za to zaplatila. Bohužel muž, který ji miloval jí pomohl utéct z vězení. Povídá se, že tato žena dokázala čarovat a že její synové a dcery se stanou Původními. A jejich otec je sám promění. Rodiče nám pak řekli, že tuto ženu stále hledájí čerokézské čarodejky a chtějí jí upálit, aby nenarušila přírodu. Její milovaný syn se stane, jak Původním, ale i novým druhem-HYBRIDEM. Jednoho večera k nám domů vtrhli nějaké ženy a unesli mou matku. Myslely si, že ja to ta žena z legendy a veřejně ji upálily. Od té doby mne pronásledují její obrazy vykřikující do ohrady plamenů," řekl Klaus a povzdychl si. ,,To je mi líto," řekla jsem mu a zavrtěla jsem se do peřin. ,,Já bych měl..." začal Klaus, ale já jsem ho přerušila. ,,Nechoďte. Až usnu můžete jít, ale teď tu, prosím, zůstaňte." Klaus se trochu šoupl a pravidelně oddychoval. Já jsem zavřela oči a jeho bušící srdce mne uklidňovalo. Po chvíli jsem usnula.

Můj deník, část 7.

Vybírání šatů s Maylou bylo příšerné, že jsem musela po obědě ležet v posteli dvě hodiny. Ale nakonec se nám podařilo vybrat nádherné černé šaty, které ukazovaly můj štíhlý pas. Klaus se po celou tu dobu na nás díval z kouta. Nic jsem neřekla, ale dělala jsem, jako že ho nevidím. Mayla byla do toho tak zabraná, že si nevšimla, když jsem Klausovi poslala vzdušný polibek a prudce zabouchla dveřmi. Jak to, že jsem se před ním v klidu oblíkla? vrtalo mi celé dopoledne hlavou. Najednou někdo zaklepal a do pokoje vešel Klaus. Zamkl za sebou a klíč si dal do tajné kapsy svého saka. ,,Co tu děláte?" zeptala jsem se zachumlaná v peřině pod polštářema. ,,Jdu si s Váma popovídat, Katerino," řekl Klaus jemně anglickým přízvukem a sedl si na kraj postele. ,,Když se budete chovat slušně, tak Vám dovolím mi říkat Katerino, ale zatím mi smíte říkat jenom slečno!" zavrčela jsem zpod polštářů. Klaus se usmál a zavrčel. Nikdy jsem neslyšela takové vrčení. Jako kdyby byl spíš zvíře než člověk. Jako kdyby byl... vlk.

,,Kde jste se to naučil?" zeptala jsem se ho a vyndala jsem hlavu z polštářů. ,,Sama příroda mě tímhle obdařila," usmál se na mě a zuby se mu nepatrně zablýskly. ,, Nechcete mě to taky naučit?" zeptala jsem se ho a usmála jsem se na něj. ,,Ne, jestliže Vám budu muset pořád říkat slečno," řekl Klaus a podíval se ven z okna. ,,To radši ne," řekla jsem a zase si lehla pod polštáře. ,, Jak se Vám líbilo zkoušení šatů, slečno?" zeptal se a zatahal mi za peřinu. ,,Příšerné, ale Vám se to, jak jsem viděla, hodně moc líbilo. Asi jste si to užíval ten pohled na mne," zavrčela jsem podruhý, ale pořád se to nepodobalo tomu zavrčení, co vyšlo z Klause. Klaus se smál a potom řekl: ,,Líbilo se mi to moc. Nebo se mi líbilo to Vaše cukrování s Michaelem v zahradním labyrentu." Zpanikařila jsem. ,,Cože? Moje cukrování? Jak o tom víte?" ptala jsem se ho a div jsem mu nevrazila facku za to, že to řekl nahlas. ,,Mám své tajné zdroje a navíc si myslím, že Vás brzy naučím vrčet," řekl a odešel. Klíč nechal na poličce. Nejspíš nechtěl, aby nás někdo slyšel.
Povzdechla jsem si. ,,Proč já?" a pak jsem se zase svalila do postele. Celé odpoledne jsem přemýšlela, jak Klause přesvědčím o tom, aby to nikomu neřekl. Co když se to dozví Eljah? A nebo hůř- můj otec? S tím musím něco udělat, rozhodla jsem se. Začala jsem vymýšlet plán, ale nic, krom dovolení, aby mi mohl říkat Katerino, mě nenapadlo. ,,Maylo!" křikla jsem na služebnou. Mayla přiběhla a zavřela za sebou dveře. ,,Co se stalo?" zeptala se mě Mayla. ,,Potřebuju nutně radu. Klaus ví, že jsem se líbala s Michaelem, ale Eljah to neví. Michael zase neví, že jsem se líbala s Eljahem. A nakonec jsem zjistila, že všechno to ví Klaus," vychrlila jsem na Maylu a hodila sebou na postel. ,,Cože?" zeptala se mě Mayla. Všechno jsem jí v klidu vysvětlila a pak to naštěstí pochopila. ,,Takže ty potřebuješ mou radu?" zeptala se mě a já přikývla. ,,Tak tomu Klausovi řekni, že ti může říkat Katerino v tom případě, že to nikomu, ale vážně nikomu neřekne. Ano?" poradila mi Mayla a já se jí vrhla okolo krku. ,,Díky mockrát," poděkovala jsem jí a pak jsem se začala oblékat pomocí Mayly na ples.