,,Jsi v pořádku, Katerino?" zeptal se opatrně Klaus a sedl si ke mně na postel. ,,Upřímně?" špitla jsem a sundala jsem si šaty. V klidu před Klausem jsem se natřela svým krémem. Klaus přikývl a trochu se odtáhl. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se a chtěla jsem se ke Klausovi přiblížit, ale Klaus mě zadržel: ,,Ne! Já sem na sporýš alergický." ,,Sporýš?" nechápala jsem a pak jsem pochopila, že sporýš je rostlina, z které mi Mayla udělala krém. ,,Aha," povzdychla jsem si a lehla jsem si pod peřinu. Klaus se narovnal. ,,Jak ti je?" zeptal se mě podruhý. ,,Hrozně. Já si NECHCI BRÁT Richmonda!" vykřikla jsem do polštáře a vzlykala jsem. Klaus přes svoji alergii mne pohladil po vlasech a přisedl si ke mně blíže. ,,A proč? Vypadá jako milý chlap. Taky se s ním budeš mít asi skvěle," řekl Klaus a přehlídl můj vražedný pohled. ,,Skvěle? Nevím, jestli jsi slepej nebo to jenom přehlížíš, ale on snad celou dobu, co jsem vedle něho seděla, prděl a krkal si. A ještě k tomu mi neodsunul židli, aby jsem si mohla sednout. A pak měl tu drzost o tom všem mne požádat o ruku," vyhrkla jsem na Klause a přetáhla jsem ho po hlavě polštářem. ,,Pane bože! To je katastrofa, co?" posmíval se mi Klaus. Tím začala naše válka. Házeli jsme po sobě polštáře, až z nich lítalo peří a když nám došly polštáře, tak jsme se váleli po sobě. Nakonec jsem vyhrála já, protože jsem ho přitiskla na postel a sedla jsem si na něj.
,,Ha! Vyhrála jsem," řekla jsem a sevřela jsem nad hlavou imaginární pohár. ,,Já tě nechal vyhrát," řekl Klaus a smál se. ,,Ne ne. Nenechal. Vyhrála jsem sama," vyplázla jsem na něj jazyk. Náhle jsem byla pod Klausem sevřená a Klaus ležel na mně. ,,Jo? Ty si vyhrála sama nebo sem tě nechal?" zeptsl se znovu Klaus. ,,To není fér. Svírala jsem pohár," řekla jsem uraženě. Klaus se na mne taky usmál. ,,Teď jsem vítězem já, heč," chlubil se a svíral mi přímo před očima pohár. ,,Co dostanu jako odměnu?" zeptal se Klaus a zkoumavě mi přejížděl po rukách a krku. ,,To se dohodni s někým jiným. Poraženej mu ledatak vrazí facku," usmála jsem se a zavrčela jsem jako zvíře. Klaus se ke mně přidal a jak jsme vrčeli, tak se ke mně taky začal přibližovat. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nás hodně věcí spojuje.
,,Klausi! Ne!" vyhrkla jsem dřív, než mě stačil políbit. ,,Proč?" zeptal se naštvaně. ,,Já si nejsem jistá. Prosím tě NE!" řekla jsem pevnějším hlasem, ale to už bylo Klausovi jedno. Políbil mě. Na tu malou chviličku mě zalechtalo v břiše. Nemohla jsem si pomoct a taky jsem ho políbila. V duchu jsem si říkala, že jsem velkej magnet na mužský a že tohle jednou musí přestat. Nemůžu se přece líbat s každým druhým chlapem, kterého potkám. Jenomže s Klausem to bylo jiné než s Michaelem a Eljahem. Bylo to záhadnější a vzrušující. A náhle jsem si uvědomila, že takhle chutná zakázané ovoce. Sladce, nebezpečně a vzrušeně. Lehce jsem Klause přitáhla k sobě blíž za vlasy. Klaus mě na chvíli přesta líbat a vzrušeně mi dával na krk své zakázané polibky. Lehce jsem ho kousla do ucha. Jenže jsem náhle cítila velkou bolest na krku. ,,Klausi? Klausi! To bolí! Přestaň!!! Ubližuješ mi!" říkala jsem pořád Klausovi, ale on mě neposlechl a dál mi ubližoval. Náhle se se mnou zatočil svět a já upadala do mdlob. Ještě než jsem omdlela, uviděla jsem Klausův obličej. Jeho oči byly krvavě rudé, okolo očí měl modré a rudé žilky a měl dlouhé zuby, na kterých byla... KREV! Moje krev. Pak jsem omdlela.
Žádné komentáře:
Okomentovat