Po probuzení jsem se rozhlédla po pokoji a čekala jsem, že na mne vyskočí duch křičící ženy, jak ji pohlcují plameny. Naštěstí se nic nestalo. Jenže náhle někdo zaklepal na dveře a já jsem se lekla, že se něco stalo. Naštěstí to byl Klaus, který mi donesl snídani do postele. Půvabně se na mne usmál a pomohl mi se lépe posadit, abych se mohla v klidu nasnídat. ,,Děkuji," řekla jsem a snídala jsem. ,,Tak kdy chcete naučit to vrčení?" zeptal se mě Klaus a přisunul se ke mně blíž než bylo dovoleno. ,,Hned po snídani," řekla jsem s plnou pusou a zahryzla se do čerstvého ovoce. ,,Dobře," řekl Klaus a opět se na mě usmál tím svým způsobem, až jsem se na něho skoro vrhla. A ještě k tomu zvedl levé obočí, což vypadalo ještě víc půvabněji než bez zvednutí. Usmála jsem se a udělala jsem na něj obličej alá Katerinin klíč pro muže. Jak to pojmenoval můj otec. Usmála jsem se a svůdně zvedla oboje dvě obočí a na malinkou chvilku jsem zrudla. Klaus se usmál a nic radši neřekl. Pak jsme si začali povídat o tom plese a tak.
,,Násnídaná pořádně?" zeptal se Klaus a zkoumal prázdný tác. ,,Ano," přikývla jsem a odložila jsem tác na stolek, který stál vedle postele. Pořádně jsem se posadila a čekala jsem, až mě Klaus naučí vrčet jako zvíře. ,,Prvně mi předveď jak vrčíš, Katerino," požádal mne a já jsem zavrčela, jak nejlépe jsem dokázala. ,,U tebe to bude naštěstí lehké, Katerino. Dokonale ovládáš vrčení, ale teď tomu musíš nasadit zvířecí podtón," řekl Klaus a zavrčel. ,,Neboj, pomůžu ti. Začni vrčet a nelekni se," řekl mi v klidu Klaus a já jsem začala vrčet. Jeho ruka mi sevřela hrdlo a trochu mě utáhla a najednou to vrčení znělo jako zvířecí. ,,Páni!" vydechla jsem po tom, co mě Klaus pustil. ,,Já vím, nejlepší je, když to zkoušíme poprvé," řekl Klaus a přejel mi po hladkém krku. Suše jsem se usmála a začala jsem přemýšlet, jestli je bezpečný se zdržovat v Klausově přítomnosti. Naštěstí má výuka pokračovala až do oběda, kdy jsem zkoušela sama sevřít hrdlo a zavrčet zvířecím tónem. Těsně před obědem se mi to podařilo aspoň na pár vteřin napodobit. Jenže Klaus mi pak ukázal, jak on vrčí. Vůbec jsem to nepočítala, ale byla jsem si jistá, že to bylo déle neř tři minuty, co vrčel.
,,Katerino!" zavolala Mayla už asi počtvrté a vstoupila do pokoje. Hned jsem zrudla, protože mi právě Klaus přejížděl po krku a vypadalo to, myslím, divně. ,,Ano, Maylo?" odtáhla jsem se od Klause a usmála jsem se na ni. ,,Je čas na oběd. Dnes Vám od Richmonda kuchaři upekli bažanta, kterého sám chytil," řekla Mayla vzrušeně. Já jsem na rozdíl od ní obrátila oči v sloup. ,,A jak ho chytal? Puškou a nebo ho spíš koupil z trhu?" zeptala jsem se sarkasticky. Mayla přehlédla můj sarkasmus a řekla mi: ,,Puškou samozřejmě. A přestaňte se už takhle ptát Katerino. Oblečte se přeci. A vy, lorde Niklausi, měl byste odejít," řekla Mayla a zase zavřela dveře. ,,Já se du teda převléci. Uvidíme se u oběda lorde Niklausi," stoupla jsem si a uklonila jsem se mu. Klaus se usmál a přistoupil ke mně. ,,Dobře, Katerino," políbil mi ruku a odešel. ,,Ffffff," oddychla jsem si a převlékla jsem se do světle zelených šatů se žlutou mašlí okolo pasu. Když jsem odcházela z pokoje, tak na mě čekal otec. ,,Dobré poledne, otče," uklonila jsem se mu. ,,Dobré, Katerino. Mám špatné novinky, ale o tom si pak promluvíme později," řekl a vzal mě za ruku. Sešli jsme dolů do kuchyně. U stolu už seděl Klaus a naproti němu seděl.... ,,Ne!" řekla jsem potichu otcovi a vzpouzela jsem se mu v drtivém sevření. ,,Katerino, klid!" přikázal mi otec a prudce mi zmáčkl vzadu krk. ,,Je u nás na obědě a vedle něj na těch pár minut budeš muset sedět. Prosím tě, zklidni se a usmívej se. A pak prostě řekni ANO," řekl mi otec do ucha, aby to nikdo neslyšel. Zklidnila jsem se a přešla jsem k volnému místu vedle Richmonda. Richmond vstal a přitom si prdl. Trochu jsem nakrčila obličej, ale dál jsem se usmívala. ,,D...d...ddd...dobré po..po...po...poledne, Katerino!" řekl mi Richmond a poklonil se mi. ,,Dobré!" řekla jsem mu a čekala jsem, až mi odsune židli, abych si mohla sednout. Jenomže Richmond si zase sedl a potichu si krkl. Zoufale jsem se podívala po otci a sedla jsem si vedle Richmonda. ,,Prý nám Vaši kuchaři připravili výborné jídlo," řekla jsem a podívala jsem se na Richmonda. ,,To ano. Sám jsem toho bažanta chytil a svázal a předal jsem ho mým kuchařům. Budu rád, až ochutnáte," řekl a trochu si prdl. Přemýšlela jsem o tom, jestli si někdy Richmond uvědomil, že prdí a krká si neslušně.
Po chvilce nám začali číšníci nosit jídlo a pustili jsme se do jezení. Každou chvíli jsem se potají koukla na Klause a on na mě. Usmála jsem se na něj. Ale i tak mě celou tu dobu trápilo, co řekl můj otec. Špatné zprávy a pak říct ANO? Přemýšlela jsem tak, až se mi skoro kouřilo z hlavy. Na konci jídla se mě zeptal Richmond: ,,Jak Vám chutnalo, Kaerino?" ,,Bylo to vynikající. Jenom mě omluvte, protože nemám dnes moc hlad," řekla jsem a provinile ukázala na ani ne z půlky snězené jídlo. Richmond pokrčil rameny. Nastalo trapné ticho. ,,Mohu otče odejít do svého pokoje?" zeptala jsem se otce. ,,Ještě chvilku tady zůstaň," řekl mi a pokynul Richmondovi. Co mají v plánu? Richmond vstal ze židle a poklekl si přede mnou. ,,Milá Katerino Petrova, z rodu vznešeného a chrabrého, Tě tady chci požádat o Tvoji ruku. Buď moji ženou do konce mého života," řekl a z kapsy u saka vylovil malý prstýnek posázený... kamením? ,,Hm... milý Richmonde. Jsem potěšena tvou nabídkou. Bohužel se musím pořádně rozmyslet. Čekej na mou odpověď a zatím pozdravuj ode mne lorda Becketa," řekla jsem a uklonila jsem se mu. Pak jsem se obrátila a vyběhla po schodech do pokoje. ,,Ne!" zaklela jsem a zavrčela jsem jako zvíře. Konečně jsem to udělala stejně jako Klaus. ,,Katerino?" zeptal se starostlivě známý hlas a do pokoje vešel Klaus.
Žádné komentáře:
Okomentovat