Probudila jsem se časně zrána a slunce se pomalu začalo ukazovat na obzoru. Řekla jsem si, že si udělám malou ranní procházku okolo rybníka a překvapím pak Maylu, že jsem vstala dříve než mám ve zvyku. Oblékla jsem si své oblíbené fialové šaty, vyčesala jsem si vlasy nahoru a připnula jsem do nich pár sponeček. Ještě jsem si na krk stříkla trochu parfému a vyšla jsem. Bylo nádherně a ptáčci radostně zpívali. Brzy začne léto a s ním i oslavy a Den Radosti. Náhle jsem uslyšela slabý hlas, ale když jsem se rozhlédla, nikdo u rybníka nebyl. Náhle jsem si vzpomněla, že asi tak 500 metrů ode mě je stará kůlnička. Rozběhla jsem se ke kůlničce a zaposlouchala jsem se, jestli ten hlas neuslyším zase. Po chvilce jsem ten hlas uslyšela a usoudila jsem, že je tam někdo zavřený. Odemkla jsem kůlnu a otevřela jsem dveře. Dveře byly moc starý a pomalu se rozpadaly, takže jsem nebyla udivená, když mi v ruce zůstal viset kus dřeva.
Podívala jsem se dovnitř a naskytl se mi příšerný pohled. Někdo byl uvázaný mokrýma lanama půl metru nad zemí a z ran na těle mu vytékala krev. Pomalu jsem se přiblížila a tvor se pohnul. Trochu zvedl hlavu, ale hned ji zase sklopil. Přišla jsem ještě blíže a zjistila jsem, že je to Eljah. ,,Panebože! Eljahu!" vykřikla jsem a hledala jsem rychle nějaký nůž. Našla jsem ho a rychle jsem přeřezala lana, kterými bylo Eljahovo tělo drženo ve vzduchu. Ucítila jsem známou vůni a zjistila jsem, že lana jsou namočena do sporýše. Eljah trochu zvedl hlavu, aby se na mě podíval, ale měl málo sil na tak velkou práci. Když jsem přeřezala poslední lano, tak jsem ho ihned chytila, aby nespadnul na zem a vynesla jsem ho z kůlny. ,,Vodu," zašeptal Eljah a odkašlal si. Odnesla jsem ho k vodě na břeh a opatrně jsem ho tam položila. Z jeho těla jsem rychle smyla všechen sporýš a vklouzla jsem do vody za ním. Eljah se jen tak tak držel, natož aby se udržel nad hladinou. Držela jsem ho a přemýšlela jsem, co mám udělat, aby se Eljah trochu vzpamatoval. Náhle jsem si vzpomněla, co mi říkal všechno Klaus a ohlížela jsem se po něčem ostrém. Nic jsem nenašla, tak jsem vzala Eljahův prst a ostrým nehtem jsem si přejela po pravé straně krku.
Postrčila jsem Eljaha k malé rance a přidržela jsem ho tak, aby ucítil krev. Eljah otevřel ústa a já sama jsem mu vrazila svůj krk do pusy, kde se mu mezitím prodloužily špičáky. Ucítila jsem malé píchnutí, ale po chvíli se to vytratilo. Eljah sál více a více a náhle jsem ucítila, že se naše role vyměňují. Já jsem byla čím dál tím více unavená a unavená a on nabýval na síle a za chvíli mě držel on a já jsem se mu bezradně houpala v náruči ve vodě. Eljah po dlouhé chvíli přestal pít a kousl se do zápěstí. Přiložil mi zápěstí k puse, aby jsem se napila a podepřel mi hlavu. Pila jsem jeho krev do té doby, než jsem se začala cítit zase silně. Pak jsem přestala a odtáhla jsem Eljahovu ruku. ,,Děkuji za záchranu mého života," řekl Eljah a políbil mě. ,,Měli bychom vylézt z té vody," řekla jsem po našem polibku. Vylezli jsme z vody a zašli ke mně do pokoje. Vytáhla jsem dva ručníky a utřeli jsme se. Já jsem se rovnou převlékla a Eljahovi jsem našla staré oblečení po mém bratrovi, který zemřel. ,,Mohu zde ještě chvíli zůstat?" zeptal se Eljah a sedl si na postel. Přikývla jsem a dala jsem sušit oblečení přes balkón.
,,Kdo ti to udělal?" zeptala jsem se Eljaha a sedla jsem si vedle něho. ,,Klaus!" řekl Eljah a zlověstně se podíval z okna. ,,Klaus? Ale proč?" zeptala jsem se ho a už dopředu jsem věděla, co mi řekne. ,,Kvůli tobě, Katerino! Já jsem se do tebe zamiloval, ale on tě potřebuje..." začal mluvit Eljah, jenže v tu chvíli do mého pokoje vešel Klaus. ,,Dobré ráno, Katerino! Dobré ráno, Eljahu! Jak jste se vyspali? Jsem rád, že ses vrátil z toho dlouhého lovu, Eljahu. Už se mi stýskalo po mém bratrovi," řekl Klaus a spolu s Eljahem se objali. ,,Dobré Klausi! Docela dobře. A jak ty?" zeptala jsem se zdvořile a pátravě jsem se na něj podívala. Klaus ani nehnul žádným svalem v obličeji. Netušil, že jsem osvobodila Eljaha. ,,Taky," řekl Klaus. ,,Asi se půjdu nasnídat. Určitě musíte mít hlad," řekla jsem oboum bratrům a vyběhla jsem z pokoje do jídelny.
Žádné komentáře:
Okomentovat