Me♥♥♥

čtvrtek 9. února 2012

Můj deník, část 12.

Po chvilce ke mne přišel otec, sedl si na postel a ustaraně se na mě podíval. ,,Už je ti lépe, Katerino?" zeptal se a odhrnul mi z čela pramínek vlasů. ,,Ano, otče. Jaký byl ples?" zeptala jsem se poslušně a šla jsem se podívat ven z okna. ,,Škoda, že jsi tam nebyla, Katerino! Bylo tam velice mnoho mladých mužů, kteří by se s tebou rádi seznámili. Tak jsem je pozval na naše sídlo. Buď tak hodná a běž je přivítat. Celou dobu nemluví jen o tom, až tě spatří na vlastní oči a promluví s tebou byť jediné slůvko," řekl otec a odešel do své pracovny, která byla naproti mému pokoji asi tak 9 metrů. Povzdychla jsem si a převlékla jsem se do nových bílých šatů. Učesala jsem si hedvábné vlasy a sešla jsem po schodech dolů. Tam v hale stálo 10 mužů v řadě a navzájem si povídali. Odkašlala jsem si, aby si mě všimli, ale oni dál o něčem vášnivě debatovali. ,,Dobré odpoledne!" řekla jsem hostitelským hlasem, ale oni se dál bavili. Seběhla jsem ten zbytek schodů a doběhla jsem ke kruhu, který utvořili. ,,O čem tu tak vášnivě mluvíte?" zeptala jsem se a strčila jsem mezi ně hlavu.

Muži se rozestoupili a dělali jakoby nic. ,,O čem jste to mluvili?" zeptalal jsem se varovně a přistoupila jsem k jednomu pohlednému muži a podívala jsem se mu do očí. Muž uhnul pohledem. Rychle jsem mu z pochvy vytáhla malý ale ostrý nožík. ,,Jestli mi to neřeknete, tak se říznu," varovala jsem je, ale oni si jenom pobaveně odfrkli. Vyhrnula jsem si trochu šaty nahoru a na holeni jsem si udělala až k nártu ne moc hluboký řez. Z rány vytryskla krev a dlaždice pode mnou se zbarvila do ruda. ,,Pane bože, Katerino! Co to děláte?" vykřikl Klaus a už mi klečel u nohy a zastavil z části krvácení. Obvázal mi ránu čistým bílým šátkem a ještě jedním propřípad. ,,Proč si ubližuješ?" zeptal se mě Klaus šeptem a přitáhl si mě k sobě do náruče. ,,Klausi!" vzlykala jsem mu na rameni a podlomila se mi kolena. Klaus mě zachytil a přitáhl si mě k sobě blíž. Opatrně mě položil na pohovku u okna. ,,Co jste jí udělali?" křičel Klaus na muže a vražedně se díval z jednoho na druhého. Pohledný muž přistoupil ke Klausovi a řekl: ,,My jsme si tady povídali a madam Katerina se nás ptala, o čem jsme se to bavili. Nic jsme neříkali a tak se řízla. Je to blázen!" Klaus se naštval, uhodil toho muže až odlétl dva metry od něj a pak se podíval na ostatní. ,,Nikdo, opakuji NIKDO, nebude říkat o Katerině, že je blázen. A měla právo vědět, o čem se tu bavíte. Já ji chápu, že se řízla, když pohrdáte ženami. Jednou zjistíte, že ženy jsou silnější, než se zdají," křičel na ně Klaus, až všichni do jednoho zčervenali.

,,Co se to tu děje?" přiběhla zmatená Mayla a vrhla se ke mně. ,,Pomožte mi ji vzít nahoru do pokoje, lorde," požádala Mayla Klause a chtěla mě trochu zvednout, ale dlouho mě neudržela. Klaus mě zvedl, jako bych byla nejlehčí bytost na světě a odnesl mne do pokoje. Mayla za námi šla poslušně jako pejsek za kostičkou. ,,Katerino hlavně v klidu!" říkala Mayla a začala sama hysterčit. Klaus si povzdychl a ovlivnil Maylu, ať je nechá o samotě a uklidní se. ,,Proč Katerino? Proč si ubližuješ?" zeptal se Klaus a lehl si ke mně na postel. ,,Klausi, omlouvám se!" zašeptala jsem a usnula jsem. Ještě jsem ucítila, jak mě Klaus přikryl peřinou, dal mi polibek na tvář a pošeptal: ,,Dobrou noc, Katerino!"

Žádné komentáře:

Okomentovat