Hned po probuzení jsem si vzpomněla, co se stalo. Políbili jsme se s Klausem a náhle se se mnou zatočil svět, protože... mě kousnul! Protřela jsem si oči a spatřila jsem vedle mě sedět Klause. Odtáhla jsem se od něj. ,,Nepřibližujte se ke mně. Já vás varuju, Klausi," řekla jsem mu a přeběhla jsem k oknu. Klaus mezitím vstal z postele, jako by se nic nedělo a začal se ke mně přibližovat. ,,Ne, nechte mě na pokoji. Budu křičet," dál jsem říkala a přeběhla jsem ke skříni na druhém konci pokoje. Klaus se jenom usmál a během necelé vteřiny byl u mě a sevřel mi ruce ve svých rukách, až to bolelo. ,,Au, to bolí! Pusť mě, vždyť jsem ti nic neudělala," říkala jsem pořád Klausovi dokola a dokola. Klaus se jenom hrozivě usmál a vrhl se mi po krku.
,,Katerino, vstávat!" křičel známý hlas. Otevřela jsem oči a spatřila Maylu. Rychle jsem přeběhla k zrcadlu a podívala jsem se na krk. Nebylo tam ani jediné škrábnutí, natož pak kousnutí. ,,Měla jsem strašlivý sen," řekla jsem Mayle, ale ona jen ledabyle pokrčila rameny a dál ustlávala postel. Prohlédla jsem si ji pořádně a všimla jsem si, že má na krku kousanec. ,,Maylo? Kdo ti to udělal? Klaus se po tobě taky vrhl?" zeptala jsem se jí a odhrnula jsem jí vlasy z krku. Mayla jenom potřásla hlavou, aby jí vlasy zase krk překryly. ,,O čem to mluvíš, Katerino? Blázníš snad?" divila se Mayla a odešla z pokoje. Co se to s ní proboha stalo? divila jsem se a převlékla jsem se do temně modrých šatů. Když jsem si pořádně prohlédla bílou noční košili, zjistila jsem, že je na ní krev! Tak přece se mi to nezdálo. Klaus něco udělal a Mayla se chová nějak podivně. Musím zjistit, co se to tady děje. Náhle někdo zaklepal. Hodila jsem košili na postel, aby nebyla vidět krev a zavolala jsem: ,,Dále!" Ale to jsem asi neměla říkat, protože do pokoje vstoupil Klaus. ,,Ó, dobré ráno, Katerino!" řekl mi a přistoupil ke mně blíž. ,,Ustup ode mne dál," řekla jsem a začala jsem couvat dozadu. ,,Ale pročpak?" ptal se Klaus. ,,Sám dobře víš proč, Klausi! Protože si mě kousnul a pil jsi mou krev. Protože jsi něco udělal a Mayla si myslí, že začínám být blázen. A protože nechci, aby jsi ze mě ještě jednou pil," vyhrkla jsem a při té poslední větě jsem se převalila přes postel a přeběhla jsem k oknu na druhé straně od Klause.
,,Ale, ale, ale... Tak se mi zdá, že potřebuješ se naučit nějakou úctu k upírům," řekl a během vteřinky byl u mě a držel mi ruce. Uvědomila jsem si, že se to začíná podobat mému snu. ,,Pusť mě! Klausi, pusť mě. Nech mě být a odejdi, prosím!" říkala jsem, ale to už Klaus se přibližoval k mému krku. Rozšířily se mu oči a ostrým nehtem mi přejel po krku. Udělala se tam malá ránka, ze které začal vytékat malý proud krásně rudé krve. ,,Prosím, nedělej to!" zkusila jsem to ještě jednou, ale to už se Klausovy prodloužily špičáky a opatrně mě kousnul do rány. Cítila jsem, jak se do něho vlévá má krev s každým úderem srdce. Po chvilce přestal Klaus pít a otřel si ústa. Položil mě na postel a řekl mi: ,,Odpočívej, má drahá Katerino! Vše ti vysvětlím," a lehl si vedle mne. Zavřela jsem oči a usnula jsem.
,,Už jsi vzhůru?" vzbudil mě Klaus a odhrnul mi z čela pramínek vlasů. ,,Co... Ne , nech mě být! Budu křičet!" vyhrkla jsem a snažila jsem se nabrat dech k výkřiku, ale Klaus se jenom zasmál a řekl mi: ,,I kdyby jsi křičela, Katerino. Kdo myslíš, že by tě uslyšel, když se všichni rozhodli vydat se na Krefghétský ples?" Tím mi zkazil naději, že mě někdo zachrání. Náhle jsem si vzpomněla, co mi Klaus říkal, než jsem znovu usnula. ,,Tak mi to teda vysvětli, Klausi. Jak jsi mi slíbil," pobídla jsem ho a pozorně jsem ho poslouchala.
,,Takže upíři nemůžou na denní světlo. Ale ty a Eljah normálně chodíte venku. Jak to?" zeptala jsem se. ,,Protože mi jsme Původní upíři. My nemusíme mít zvláštní přívěsky a prsteny a kdo ví co ještě. Kdyby jsi chtěla ochranu proti shoření, musela bys mít prsten nebo nějaký talisman na sobě s kamenem lapis lazuli. To je taková upíří ochranná bylina. Jako pro lidi je ochrana proti upírům sporýš," řekl mi Klaus a počkal až všechny informace, co mi řekl, pochopím. ,,Aha. Takže z člověka se může stát upír, když se napije upíří krve a zemře. A pak musí mít talisman s lapis lazuli. A může se krmit krví," řekla jsem a trochu jsem se otřásla při té představě, jak lítám všude možně se zubama a koušu do krku každého, kdo mi přijde pod ruku. ,,Ale není to zas taková děsná představa," řekl mi Klaus a usmál se na mě. ,, A co ještě mám vědět o upírech?" zeptala jsem se a zvědavě jsem se na něho podívala. ,,Všichni upíři mají schopnost ovlivnit jakoukoliv osobu, aby něco udělala. Máme nadpřirozenou rychlost, sílu, sluch, zrak, čich a nikdy nestárneme. Bohužel lidé přicházejí na nové a nové způsoby, jak nás pozabíjet. Jenže Původní upíry můžeš zabít jenom jedním způsobem, ale to ti povím někdy jindy," řekl Klaus a nastražil uši. ,,Zdá se, že ostatní už přišli. Musím to udělat, promiň," řekl Klaus a podíval se mi hluboko do očí. ,,Až přijde Mayla budeš ležet na posteli a odpočívat. Nikomu neřekneš, že jsem upír a taky nikomu neřekneš, co jsem ti prozradil o upírech," řekl a zmizel.
Lehla jsem si na postel a náhle jsem věděla, že kdyby jsem to řekla, něco by bylo špatně. A to jsem nechtěla.
Žádné komentáře:
Okomentovat