Můj deník, část 12.

Po chvilce ke mne přišel otec, sedl si na postel a ustaraně se na mě podíval. ,,Už je ti lépe, Katerino?" zeptal se a odhrnul mi z čela pramínek vlasů. ,,Ano, otče. Jaký byl ples?" zeptala jsem se poslušně a šla jsem se podívat ven z okna. ,,Škoda, že jsi tam nebyla, Katerino! Bylo tam velice mnoho mladých mužů, kteří by se s tebou rádi seznámili. Tak jsem je pozval na naše sídlo. Buď tak hodná a běž je přivítat. Celou dobu nemluví jen o tom, až tě spatří na vlastní oči a promluví s tebou byť jediné slůvko," řekl otec a odešel do své pracovny, která byla naproti mému pokoji asi tak 9 metrů. Povzdychla jsem si a převlékla jsem se do nových bílých šatů. Učesala jsem si hedvábné vlasy a sešla jsem po schodech dolů. Tam v hale stálo 10 mužů v řadě a navzájem si povídali. Odkašlala jsem si, aby si mě všimli, ale oni dál o něčem vášnivě debatovali. ,,Dobré odpoledne!" řekla jsem hostitelským hlasem, ale oni se dál bavili. Seběhla jsem ten zbytek schodů a doběhla jsem ke kruhu, který utvořili. ,,O čem tu tak vášnivě mluvíte?" zeptala jsem se a strčila jsem mezi ně hlavu.

Muži se rozestoupili a dělali jakoby nic. ,,O čem jste to mluvili?" zeptalal jsem se varovně a přistoupila jsem k jednomu pohlednému muži a podívala jsem se mu do očí. Muž uhnul pohledem. Rychle jsem mu z pochvy vytáhla malý ale ostrý nožík. ,,Jestli mi to neřeknete, tak se říznu," varovala jsem je, ale oni si jenom pobaveně odfrkli. Vyhrnula jsem si trochu šaty nahoru a na holeni jsem si udělala až k nártu ne moc hluboký řez. Z rány vytryskla krev a dlaždice pode mnou se zbarvila do ruda. ,,Pane bože, Katerino! Co to děláte?" vykřikl Klaus a už mi klečel u nohy a zastavil z části krvácení. Obvázal mi ránu čistým bílým šátkem a ještě jedním propřípad. ,,Proč si ubližuješ?" zeptal se mě Klaus šeptem a přitáhl si mě k sobě do náruče. ,,Klausi!" vzlykala jsem mu na rameni a podlomila se mi kolena. Klaus mě zachytil a přitáhl si mě k sobě blíž. Opatrně mě položil na pohovku u okna. ,,Co jste jí udělali?" křičel Klaus na muže a vražedně se díval z jednoho na druhého. Pohledný muž přistoupil ke Klausovi a řekl: ,,My jsme si tady povídali a madam Katerina se nás ptala, o čem jsme se to bavili. Nic jsme neříkali a tak se řízla. Je to blázen!" Klaus se naštval, uhodil toho muže až odlétl dva metry od něj a pak se podíval na ostatní. ,,Nikdo, opakuji NIKDO, nebude říkat o Katerině, že je blázen. A měla právo vědět, o čem se tu bavíte. Já ji chápu, že se řízla, když pohrdáte ženami. Jednou zjistíte, že ženy jsou silnější, než se zdají," křičel na ně Klaus, až všichni do jednoho zčervenali.

,,Co se to tu děje?" přiběhla zmatená Mayla a vrhla se ke mně. ,,Pomožte mi ji vzít nahoru do pokoje, lorde," požádala Mayla Klause a chtěla mě trochu zvednout, ale dlouho mě neudržela. Klaus mě zvedl, jako bych byla nejlehčí bytost na světě a odnesl mne do pokoje. Mayla za námi šla poslušně jako pejsek za kostičkou. ,,Katerino hlavně v klidu!" říkala Mayla a začala sama hysterčit. Klaus si povzdychl a ovlivnil Maylu, ať je nechá o samotě a uklidní se. ,,Proč Katerino? Proč si ubližuješ?" zeptal se Klaus a lehl si ke mně na postel. ,,Klausi, omlouvám se!" zašeptala jsem a usnula jsem. Ještě jsem ucítila, jak mě Klaus přikryl peřinou, dal mi polibek na tvář a pošeptal: ,,Dobrou noc, Katerino!"

Můj deník, část 11.

Hned po probuzení jsem si vzpomněla, co se stalo. Políbili jsme se s Klausem a náhle se se mnou zatočil svět, protože... mě kousnul! Protřela jsem si oči a spatřila jsem vedle mě sedět Klause. Odtáhla jsem se od něj. ,,Nepřibližujte se ke mně. Já vás varuju, Klausi," řekla jsem mu a přeběhla jsem k oknu. Klaus mezitím vstal z postele, jako by se nic nedělo a začal se ke mně přibližovat. ,,Ne, nechte mě na pokoji. Budu křičet," dál jsem říkala a přeběhla jsem ke skříni na druhém konci pokoje. Klaus se jenom usmál a během necelé vteřiny byl u mě a sevřel mi ruce ve svých rukách, až to bolelo. ,,Au, to bolí! Pusť mě, vždyť jsem ti nic neudělala," říkala jsem pořád Klausovi dokola a dokola. Klaus se jenom hrozivě usmál a vrhl se mi po krku.

,,Katerino, vstávat!" křičel známý hlas. Otevřela jsem oči a spatřila Maylu. Rychle jsem přeběhla k zrcadlu a podívala jsem se na krk. Nebylo tam ani jediné škrábnutí, natož pak kousnutí. ,,Měla jsem strašlivý sen," řekla jsem Mayle, ale ona jen ledabyle pokrčila rameny a dál ustlávala postel. Prohlédla jsem si ji pořádně a všimla jsem si, že má na krku kousanec. ,,Maylo? Kdo ti to udělal? Klaus se po tobě taky vrhl?" zeptala jsem se jí a odhrnula jsem jí vlasy z krku. Mayla jenom potřásla hlavou, aby jí vlasy zase krk překryly. ,,O čem to mluvíš, Katerino? Blázníš snad?" divila se Mayla a odešla z pokoje. Co se to s ní proboha stalo? divila jsem se a převlékla jsem se do temně modrých šatů. Když jsem si pořádně prohlédla bílou noční košili, zjistila jsem, že je na ní krev! Tak přece se mi to nezdálo. Klaus něco udělal a Mayla se chová nějak podivně. Musím zjistit, co se to tady děje. Náhle někdo zaklepal. Hodila jsem košili na postel, aby nebyla vidět krev a zavolala jsem: ,,Dále!" Ale to jsem asi neměla říkat, protože do pokoje vstoupil Klaus. ,,Ó, dobré ráno, Katerino!" řekl mi a přistoupil ke mně blíž. ,,Ustup ode mne dál," řekla jsem a začala jsem couvat dozadu. ,,Ale pročpak?" ptal se Klaus. ,,Sám dobře víš proč, Klausi! Protože si mě kousnul a pil jsi mou krev. Protože jsi něco udělal a Mayla si myslí, že začínám být blázen. A protože nechci, aby jsi ze mě ještě jednou pil," vyhrkla jsem a při té poslední větě jsem se převalila přes postel a přeběhla jsem k oknu na druhé straně od Klause.

,,Ale, ale, ale... Tak se mi zdá, že potřebuješ se naučit nějakou úctu k upírům," řekl a během vteřinky byl u mě a držel mi ruce. Uvědomila jsem si, že se to začíná podobat mému snu. ,,Pusť mě! Klausi, pusť mě. Nech mě být a odejdi, prosím!" říkala jsem, ale to už Klaus se přibližoval k mému krku. Rozšířily se mu oči a ostrým nehtem mi přejel po krku. Udělala se tam malá ránka, ze které začal vytékat malý proud krásně rudé krve. ,,Prosím, nedělej to!" zkusila jsem to ještě jednou, ale to už se Klausovy prodloužily špičáky a opatrně mě kousnul do rány. Cítila jsem, jak se do něho vlévá má krev s každým úderem srdce. Po chvilce přestal Klaus pít a otřel si ústa. Položil mě na postel a řekl mi: ,,Odpočívej, má drahá Katerino! Vše ti vysvětlím," a lehl si vedle mne. Zavřela jsem oči a usnula jsem.
,,Už jsi vzhůru?" vzbudil mě Klaus a odhrnul mi z čela pramínek vlasů. ,,Co... Ne , nech mě být! Budu křičet!" vyhrkla jsem a snažila jsem se nabrat dech k výkřiku, ale Klaus se jenom zasmál a řekl mi: ,,I kdyby jsi křičela, Katerino. Kdo myslíš, že by tě uslyšel, když se všichni rozhodli vydat se na Krefghétský ples?" Tím mi zkazil naději, že mě někdo zachrání. Náhle jsem si vzpomněla, co mi Klaus říkal, než jsem znovu usnula. ,,Tak mi to teda vysvětli, Klausi. Jak jsi mi slíbil," pobídla jsem ho a pozorně jsem ho poslouchala.

,,Takže upíři nemůžou na denní světlo. Ale ty a Eljah normálně chodíte venku. Jak to?" zeptala jsem se. ,,Protože mi jsme Původní upíři. My nemusíme mít zvláštní přívěsky a prsteny a kdo ví co ještě. Kdyby jsi chtěla ochranu proti shoření, musela bys mít prsten nebo nějaký talisman na sobě s kamenem lapis lazuli. To je taková upíří ochranná bylina. Jako pro lidi je ochrana proti upírům sporýš," řekl mi Klaus a počkal až všechny informace, co mi řekl, pochopím. ,,Aha. Takže z člověka se může stát upír, když se napije upíří krve a zemře. A pak musí mít talisman s lapis lazuli. A může se krmit krví," řekla jsem a  trochu jsem se otřásla při té představě, jak lítám všude možně se zubama a koušu do krku každého, kdo mi přijde pod ruku. ,,Ale není to zas taková děsná představa," řekl mi Klaus a usmál se na mě. ,, A co ještě mám vědět o upírech?" zeptala jsem se a zvědavě jsem se na něho podívala. ,,Všichni upíři mají schopnost ovlivnit jakoukoliv osobu, aby něco udělala. Máme nadpřirozenou rychlost, sílu, sluch, zrak, čich a nikdy nestárneme. Bohužel lidé přicházejí na nové a nové způsoby, jak nás pozabíjet. Jenže Původní upíry můžeš zabít jenom jedním způsobem, ale to ti povím někdy jindy," řekl Klaus a nastražil uši. ,,Zdá se, že ostatní už přišli. Musím to udělat, promiň," řekl Klaus a podíval se mi hluboko do očí. ,,Až přijde Mayla budeš ležet na posteli a odpočívat. Nikomu neřekneš, že jsem upír a taky nikomu neřekneš, co jsem ti prozradil o upírech," řekl a zmizel.
Lehla jsem si na postel a náhle jsem věděla, že kdyby jsem to řekla, něco by bylo špatně. A to jsem nechtěla.

Můj deník, část 10.

,,Jsi v pořádku, Katerino?" zeptal se opatrně Klaus a sedl si ke mně na postel. ,,Upřímně?" špitla jsem a sundala jsem si šaty. V klidu před Klausem jsem se natřela svým krémem. Klaus přikývl a trochu se odtáhl. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se a chtěla jsem se ke Klausovi přiblížit, ale Klaus mě zadržel: ,,Ne! Já sem na sporýš alergický." ,,Sporýš?" nechápala jsem a pak jsem pochopila, že sporýš je rostlina, z které mi Mayla udělala krém. ,,Aha," povzdychla jsem si a lehla jsem si pod peřinu. Klaus se narovnal. ,,Jak ti je?" zeptal se mě podruhý. ,,Hrozně. Já si NECHCI BRÁT Richmonda!" vykřikla jsem do polštáře a vzlykala jsem. Klaus přes svoji alergii mne pohladil po vlasech a přisedl si ke mně blíže. ,,A proč? Vypadá jako milý chlap. Taky se s ním budeš mít asi skvěle," řekl Klaus a přehlídl můj vražedný pohled. ,,Skvěle? Nevím, jestli jsi slepej nebo to jenom přehlížíš, ale on snad celou dobu, co jsem vedle něho seděla, prděl a krkal si. A ještě k tomu mi neodsunul židli, aby jsem si mohla sednout. A pak měl tu drzost o tom všem mne požádat o ruku," vyhrkla jsem na Klause a přetáhla jsem ho po hlavě polštářem. ,,Pane bože! To je katastrofa, co?" posmíval se mi Klaus. Tím začala naše válka. Házeli jsme po sobě polštáře, až z nich lítalo peří a když nám došly polštáře, tak jsme se váleli po sobě. Nakonec jsem vyhrála já, protože jsem ho přitiskla na postel a sedla jsem si na něj.
,,Ha! Vyhrála jsem," řekla jsem a sevřela jsem nad hlavou imaginární pohár. ,,Já tě nechal vyhrát," řekl Klaus a smál se. ,,Ne ne. Nenechal. Vyhrála jsem sama," vyplázla jsem na něj jazyk. Náhle jsem byla pod Klausem sevřená a Klaus ležel na mně. ,,Jo? Ty si vyhrála sama nebo sem tě nechal?" zeptsl se znovu Klaus. ,,To není fér. Svírala jsem pohár," řekla jsem uraženě. Klaus se na mne taky usmál. ,,Teď jsem vítězem já, heč," chlubil se a svíral mi přímo před očima pohár. ,,Co dostanu jako odměnu?" zeptal se Klaus a zkoumavě mi přejížděl po rukách a krku. ,,To se dohodni s někým jiným. Poraženej mu ledatak vrazí facku," usmála jsem se a zavrčela jsem jako zvíře. Klaus se ke mně přidal a jak jsme vrčeli, tak se ke mně taky začal přibližovat. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nás hodně věcí spojuje.

,,Klausi! Ne!" vyhrkla jsem dřív, než mě stačil políbit. ,,Proč?" zeptal se naštvaně. ,,Já si nejsem jistá. Prosím tě NE!" řekla jsem pevnějším hlasem, ale to už bylo Klausovi jedno. Políbil mě. Na tu malou chviličku mě zalechtalo v břiše. Nemohla jsem si pomoct a taky jsem ho políbila. V duchu jsem si říkala, že jsem velkej magnet na mužský a že tohle jednou musí přestat. Nemůžu se přece líbat s každým druhým chlapem, kterého potkám. Jenomže s Klausem to bylo jiné než s Michaelem a Eljahem. Bylo to záhadnější a vzrušující. A náhle jsem si uvědomila, že takhle chutná zakázané ovoce. Sladce, nebezpečně a vzrušeně. Lehce jsem Klause přitáhla k sobě blíž za vlasy. Klaus mě na chvíli přesta líbat a vzrušeně mi dával na krk své zakázané polibky. Lehce jsem ho kousla do ucha. Jenže jsem náhle cítila velkou bolest na krku. ,,Klausi? Klausi! To bolí! Přestaň!!! Ubližuješ mi!" říkala jsem pořád Klausovi, ale on mě neposlechl a dál mi ubližoval. Náhle se se mnou zatočil svět a já upadala do mdlob. Ještě než jsem omdlela, uviděla jsem Klausův obličej. Jeho oči byly krvavě rudé, okolo očí měl modré a rudé žilky a měl dlouhé zuby, na kterých byla... KREV! Moje krev. Pak jsem omdlela.

Můj deník, část 9.

Po probuzení jsem se rozhlédla po pokoji a čekala jsem, že na mne vyskočí duch křičící ženy, jak ji pohlcují plameny. Naštěstí se nic nestalo. Jenže náhle někdo zaklepal na dveře a já jsem se lekla, že se něco stalo. Naštěstí to byl Klaus, který mi donesl snídani do postele. Půvabně se na mne usmál a pomohl mi se lépe posadit, abych se mohla v klidu nasnídat. ,,Děkuji," řekla jsem a snídala jsem. ,,Tak kdy chcete naučit to vrčení?" zeptal se mě Klaus a přisunul se ke mně blíž než bylo dovoleno. ,,Hned po snídani," řekla jsem s plnou pusou a zahryzla se do čerstvého ovoce. ,,Dobře," řekl Klaus a opět se na mě usmál tím svým způsobem, až jsem se na něho skoro vrhla. A ještě k tomu zvedl levé obočí, což vypadalo ještě víc půvabněji než bez zvednutí. Usmála jsem se a udělala jsem na něj obličej alá Katerinin klíč pro muže. Jak to pojmenoval můj otec. Usmála jsem se a svůdně zvedla oboje dvě obočí a na malinkou chvilku jsem zrudla. Klaus se usmál a nic radši neřekl. Pak jsme si začali povídat o tom plese a tak.
,,Násnídaná pořádně?" zeptal se Klaus a zkoumal prázdný tác. ,,Ano," přikývla jsem a odložila jsem tác na stolek, který stál vedle postele. Pořádně jsem se posadila a čekala jsem, až mě Klaus naučí vrčet jako zvíře. ,,Prvně mi předveď jak vrčíš, Katerino," požádal mne a já jsem zavrčela, jak nejlépe jsem dokázala. ,,U tebe to bude naštěstí lehké, Katerino. Dokonale ovládáš vrčení, ale teď tomu musíš nasadit zvířecí podtón," řekl Klaus a zavrčel. ,,Neboj, pomůžu ti. Začni vrčet a nelekni se," řekl mi v klidu Klaus a já jsem začala vrčet. Jeho ruka mi sevřela hrdlo a trochu mě utáhla a najednou to vrčení znělo jako zvířecí. ,,Páni!" vydechla jsem po tom, co mě Klaus pustil. ,,Já vím, nejlepší je, když to zkoušíme poprvé," řekl Klaus a přejel mi po hladkém krku. Suše jsem se usmála a začala jsem přemýšlet, jestli je bezpečný se zdržovat v Klausově přítomnosti. Naštěstí má výuka pokračovala až do oběda, kdy jsem zkoušela sama sevřít hrdlo a zavrčet zvířecím tónem. Těsně před obědem se mi to podařilo aspoň na pár vteřin napodobit. Jenže Klaus mi pak ukázal, jak on vrčí. Vůbec jsem to nepočítala, ale byla jsem si jistá, že to bylo déle neř tři minuty, co vrčel.

,,Katerino!" zavolala Mayla už asi počtvrté a vstoupila do pokoje. Hned jsem zrudla, protože mi právě Klaus přejížděl po krku a vypadalo to, myslím, divně. ,,Ano, Maylo?" odtáhla jsem se od Klause a usmála jsem se na ni. ,,Je čas na oběd. Dnes Vám od Richmonda kuchaři upekli bažanta, kterého sám chytil," řekla Mayla vzrušeně. Já jsem na rozdíl od ní obrátila oči v sloup. ,,A jak ho chytal? Puškou a nebo ho spíš koupil z trhu?" zeptala jsem se sarkasticky. Mayla přehlédla můj sarkasmus a řekla mi: ,,Puškou samozřejmě. A přestaňte se už takhle ptát Katerino. Oblečte se přeci. A vy, lorde Niklausi, měl byste odejít," řekla Mayla a zase zavřela dveře. ,,Já se du teda převléci. Uvidíme se u oběda lorde Niklausi," stoupla jsem si a uklonila jsem se mu. Klaus se usmál a přistoupil ke mně. ,,Dobře, Katerino," políbil mi ruku a odešel. ,,Ffffff," oddychla jsem si a převlékla jsem se do světle zelených šatů se žlutou mašlí okolo pasu. Když jsem odcházela z pokoje, tak na mě čekal otec. ,,Dobré poledne, otče," uklonila jsem se mu. ,,Dobré, Katerino. Mám špatné novinky, ale o tom si pak promluvíme později," řekl a vzal mě za ruku. Sešli jsme dolů do kuchyně. U stolu už seděl Klaus a naproti němu seděl.... ,,Ne!" řekla jsem potichu otcovi a vzpouzela jsem se mu v drtivém sevření. ,,Katerino, klid!" přikázal mi otec a prudce mi zmáčkl vzadu krk. ,,Je u nás na obědě a vedle něj na těch pár minut budeš muset sedět. Prosím tě, zklidni se a usmívej se. A pak prostě řekni ANO," řekl mi otec do ucha, aby to nikdo neslyšel. Zklidnila jsem se a přešla jsem k volnému místu vedle Richmonda. Richmond vstal a přitom si prdl. Trochu jsem nakrčila obličej, ale dál jsem se usmívala. ,,D...d...ddd...dobré po..po...po...poledne, Katerino!" řekl mi Richmond a poklonil se mi. ,,Dobré!" řekla jsem mu a čekala jsem, až mi odsune židli, abych si mohla sednout. Jenomže Richmond si zase sedl a potichu si krkl. Zoufale jsem se podívala po otci a sedla jsem si vedle Richmonda. ,,Prý nám Vaši kuchaři připravili výborné jídlo," řekla jsem a podívala jsem se na Richmonda. ,,To ano. Sám jsem toho bažanta chytil a svázal a předal jsem ho mým kuchařům. Budu rád, až ochutnáte," řekl a trochu si prdl. Přemýšlela jsem o tom, jestli si někdy Richmond uvědomil, že prdí a krká si neslušně.

Po chvilce nám začali číšníci nosit jídlo a pustili jsme se do jezení. Každou chvíli jsem se potají koukla na Klause a on na mě. Usmála jsem se na něj. Ale i tak mě celou tu dobu trápilo, co řekl můj otec. Špatné zprávy a pak říct ANO? Přemýšlela jsem tak, až se mi skoro kouřilo z hlavy. Na konci jídla se mě zeptal Richmond: ,,Jak Vám chutnalo, Kaerino?" ,,Bylo to vynikající. Jenom mě omluvte, protože nemám dnes moc hlad," řekla jsem a provinile ukázala na ani ne z půlky snězené jídlo. Richmond pokrčil rameny. Nastalo trapné ticho. ,,Mohu otče odejít do svého pokoje?" zeptala jsem se otce. ,,Ještě chvilku tady zůstaň," řekl mi a pokynul Richmondovi. Co mají v plánu? Richmond vstal ze židle a poklekl si přede mnou. ,,Milá Katerino Petrova, z rodu vznešeného a chrabrého, Tě tady chci požádat o Tvoji ruku. Buď moji ženou do konce mého života," řekl a z kapsy u saka vylovil malý prstýnek posázený... kamením? ,,Hm... milý Richmonde. Jsem potěšena tvou nabídkou. Bohužel se musím pořádně rozmyslet. Čekej na mou odpověď a zatím pozdravuj ode mne lorda Becketa," řekla jsem a uklonila jsem se mu. Pak jsem se obrátila a vyběhla po schodech do pokoje. ,,Ne!" zaklela jsem a zavrčela jsem jako zvíře. Konečně jsem to udělala stejně jako Klaus. ,,Katerino?" zeptal se starostlivě známý hlas a do pokoje vešel Klaus.