Můj deník, 19. část

Už je to sakra dlouho, co sem nepsala.. A popravdě mě to ani nebaví. Nebaví, nebaví, nebaví... -.-"""" :D :D :D
Plánuju si založit nový stránky, kde budu psát různý příběhy a až to budu mít hotový, tak sem hodím odkaz, aby ste se mohli podívat, jak to tedka bude... :D :D holt, člověk je líný stvořený.. ;))

Můj deník, část 18.

,,Kdo jste a co tu chcete?" zeptal se mě nějaký pán uvnitř chalupy. Držela jsem se za krk a snažila jsem se zklidnit dech, ale moc mi to nešlo. Zhroutila jsem se na zem a stále jsem se pokoušela dýchat. Holčička si ke mně klekla a hladila mě po rozdrbaných vlasech.
,,V klidu. Tady vám nic nehrozí," usmála se na mě. Uklidnila jsem se a konečně jsem začala trochu normálně dýchat. Po chvíli jsem se už mohla nadechnout normálně a už jsem byla na nohou.
,,Jmenuji se Katherine Pierce," zalhala jsem, protože jsem nevěděla, jestli mám těmto lidem věřit nebo zda radši ne. Chlap si mě zkoumavě prohlížel, ale pak zavrtěl hlavou a sedl si opět ke stolu.
,,Co tu chceš?" zeptal se nabručeně a pustil se do rozjedeného jídla. Při pohledu na jídlo mi trošku zakručelo v břiše, ale odkašlala jsem si a koukla jsem se na obraz za tím pánem.
,,Zloději mě pronásledovali. Jako každé ráno jsem šla do lesa na lesní plody, ale náhle mě někdo přepadl a já jsem nevěděla, kam vlastně běžím. Kde to vůbec jsem?" zeptala jsem se na oplátku.
,,Jsme na hranicích a toto místo místní obyvatelé nazývají Les ticha. Většinou je to pravda a ticho tu je," usmál se sám pro sebe.
,,Pane bože!" povzdechla jsem si a sedla jsem si na podlahu. K mýmu domovu to bylo aspoň přes sto kilometrů a to jsem pěšky nemohla ujít, protože by mě zajal Klaus a nebo by mě někdo přepadl. Nadechla jsem se, abych to měla rychle za sebou.
,,Mohla bych tu u vás přečkat?" zeptala jsem se a s napětím, co odpoví, jsem čekala. Pán prvně přestal jíst, pak se na mě podíval, potom na svoji holčičku a zase na mě.
,,Dokázala bys z ní udělat dámu?" otázal se mě a pohladil holčičku po krásných vláskách. Podívala jsem se na ní a v jejích očí jsem spatřila nádherné jiskřičky. Trochu mi připomínala mě a řekla jsem si v duchu, že z ní vyroste krásná mladá dáma.
,,Rozhodně ano. Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se holčičky a trochu jsem se sklonila. ,,Jmenuji se Rosalie," usmálo se to krásné stvoření přede mnou. Úsměv jsem jí oplatila a stiskla jsem jí pravou ručku. Uklonila jsem se jí a pustila jsem jí.
,,Já jsem Kathy a když mi tvůj otec dovolí, abych tu zůstala, tak z tebe udělám krásnou mladou dámu , jako jsem teď já," řekla jsem jí a trošku jsem jí šťouchla do bříška. Ten pán u stolu se začal smát a Rosalie se taky přidala.
,,To není můj otec, ale je to můj starší bráška," usmála se na něj a pak znovu na mě. Překvapeně jsem se koukla na jejího bratra a pod vrstvou vousů jsem uviděla mládenecké rysy.
,,Emett," představil se mi a vzal malou Rosalie do náruče. Když byli blízko u sebe, tak jsem už viděla ty podobné rysy a říkala jsem si, jak jsou oba dva krásní. Bratr a malá sestřička.
,,Vždycky jsem chtěla mít sourozence," povzdechla jsem si potichu a usmála jsem se na ně. Trošku jsem si vzpomněla na domov a do očí mi vhrkly slzy. Naštěstí mě učili, jak je zadržet, abych pak nevypadala jako strašák.
,,Přemýšlel jsem o tom, jestli tady budeš moct zůstat nebo ne. A řekl jsem si proč ne," usmál se na mě Emett a do dalších dvou talířů nalil polévku. Rosalie se šla posadit a pustila se do jídla.
,,Běž, než ti to jídlo vychladne," zazubil se na mě Emett a odešel ven. Přišla jsem ke stolu a sedla jsem si. Pustila jsem se do jídla. Ta polévka byla výborná a lepší jsem v životě nejedla. Když jsem to snědla, byla jsem trošku plná, ale hlavně najezená. Šťastně jsem si povzdechla a opřela jsem se do židle. Zbytek dne jsem zkusila pomáhat Emettovi, ale moc mi to nešlo. Věděla jsem, že je to jen začátek a určitě budu lepší. Večer jsem uložila Rosalie a vyprávěla jsem jí pohádky o princích, princeznách a o šťastných koncích pohádek. Když Rosalie usla, odešla jsem do světnice a tam jsem si přisedla k Emettovi ke stolu.
,,Díky, že jsi mi pomohla se sestřičkou," usmál se na mě a v ruce svíral nějaký náhrdelník.
,,Není zač. Máš štěstí, že máš tak nádhernou sestřičku. Kde máte rodiče?" zeptala jsem se a pozorně jsem se na něj zadívala.
,,Jednoho dne šli do města na nákup a tam právě projížděli nějací rytíři. Jenže je někdo pronásledoval a odehrála se tam ve městě bitva. Bohužel naši rodiče byli mezi těmi, kteří zahynuli. Já jsem utekl se svojí sestřičkou zpět domů a stačil jsem ještě pobrat pár důležitých věcí. Další den, když jsme šli do města, tak to ani nevypadalo, jako kdyby tam někdo bojoval. Zeptali jsme se jednoho strážníka, kde jsou zranění a nebo mrtví. Strážník ukázal směrem k potoku a potom se potichu rozbrečel. Rozběhli jsme se k potoku a tam opravdu byla těla. Pobrali jsme těla otce i matky a asi 60 kroků odtud jsme je pohřbili. Každý týden je jdeme pozdravit a modlíme se za ně, aby se tam nahoře měli dobře," povyprávěl mi Emett a od svitu svíčky jsem uviděla slzy v jeho očích.
,,To je mi moc líto," zašeptala jsem a sevřela jsem mu ruku. Emett se jenom usmál. Objala jsem ho a on se rozbrečel. Na jeho místě bych udělala to samé. Dlouho jsme tam seděli v objetí a dlouho Emett brečel. Vůbec mi to nevadilo, protože jsem už tak měla špinavý a roztrhaný šaty. Za nějakou dobu Emett přestal brečet a odtáhl se.
,,Asi bychom měli jít spát," usmál se na mě a sfoukl svíčku.
,,Já nic nevidím," postěžovala jsem si mu a trochu se zasmála. Emett se jenom potichu zasmál, vzal mě za ruku a odvedl mě k posteli. Každý jsme si lehl z jednoho konce, popřáli jsme si dobrou noc a za chvíli jsme už spali.

Můj deník, část 17.

,,Pojď!" zařval na mě Klaus a trhl řetězy, kterými mi spoutal ruce. Zakopla jsem a spadla jsem na zem. Klaus ke mně přistoupil a zvedl mi obličej, abych se na něj podívala.
,,Nemáš žádnou šanci na útěk, Kath. Přestaň se vzpírat a všechno bude pro tebe lehčí. Eljaha jsem odstranil z cesty, takže ti nepomůže, zlato," řekl mi a usmál se na mě tím svým zlomyslným úsměvem.
,,Budou mě hledat," zašeptala jsem zoufale, i když já sama jsem nevěděla, kde to jsme. Klaus mě dál táhl lesem a něčemu se smál.
,,Nikdo tě nebude hledat. Jelikož jsi omdlela, dovol mi ti říct, co se poté stalo. Tvůj otec přišel a chtěl tě sám osobně vzbudit, ale jak nás viděl v té posteli, tak se nezmohl ani na slovo. Skočil jsem k němu a začal jsem mu sát krev. Potom jsem ho přinutil, aby zapomněl na mě a Eljaha. Také jsem mu nakecal, že si spala se zahradníkem a utekla jsi, protože jseš těhotná. Tvůj otec tě vykázal ze země, tak se teďka spolu vydáváme někam jinam," smál se Klaus a já jsem v očích pocítila slzy.
,,Ty ty ty srabe!" zakřičela jsem a trhla jsem řetězy k sobě. Slzy mi tekly po tváři a ucítila jsem v sobě nával vzteku. Rukama jsem se snažila vymanit z řetězů a nohama jsem se pokoušela hodně zpomalit naši cestu. Klaus to nevnímal a dál se pro sebe smál, co všechno odporného udělal.
Po půlce dne mi začaly docházet hlasivky, tak jsem přestala křičet různé nadávky a vší soustředěností jsem se pokoušela vymanit z řetězů. Šlo to pomalu a hrozně moc to bolelo, protoře s každým milimetrem vytáhnutím z řetězů jsem si sedřela trochu kůže. Krev mi zatím netekla a já jsem za to byla ráda. Hodně jsem povolila, aby si Klaus myslel, že už jsem se vzdala.
Klaus si něco pro sebe mumlal a já jsem se dál vyprošťovala z řetězů, co mé síly stačily. Jednu ruku jsem už měla venku a zkoušela jsem i tu druhou, ale bylo to těžší, jelikož ten druhý řetěz byl silnější.
Po chvíli jsem byla v půlce a Klaus se chtěl otočit. Rychle jsem předstírala, že mám stále na rukách řetězy a brečela jsem.
,,Tobě už nic nepomůže, Katerino," smál se Klaus a zase se otočil na cestu. Znovu jsem se dala do usilovné práce a po chvíli jsem měla z ruky i ten druhý řetěz. Dala jsem je na zem a čekala jsem, až Klaus se ztratí z dohledu. Pořád si něco mlel, takže nepoznal, že řetězy jsou nějaké lehčí a už nedělají žádný odpor. Rozhlédla jsem se kolem sebe a začala jsem utíkat vpravo. Utíkala jsem tak rychle, že jsem se podivila, kde se to ve mně vzalo. Míjela jsem hodně stromů. U některých jsem ani nevěděla, co je to za druh a jak se jmenuje. V jednu chvíli jsem se zamotala do ostružin a horzně to bolelo, ale pak jsem si vzpomněla na Klause a bolest ihned přešla. Náhle jsem zahlédla chatrč. Vydala jsem se k ní a horlivě jsem klepala.
,,Kdo je to?" zeptal se něčí hlas. Byl jemný a dívčí.
,,Potřebuji pomoct," vyhrkla jsem a v mém hlase bylo znít, že je to pravda a že si nevymýšlím. Otevřela mi 7-letá holčička a pustila mě dovnitř.

Můj deník, část 16.

,,Vstávat! Je krásné ráno!" řekl hlasitě něčí hlas.
,,Maylo! Nech mě se vyspat, prosím!" zakňučela jsem zpod peřiny. V tu chvíli jsem uslyšela známý smích a proto jsem se rozhodla, že vystrčím ven hlavu. U dveří stál Eljah nastrojený v Maylyných šatech s utěrkou na prach. Hned, co jsem ho spatřila, začala jsem se smát, až mě z toho bolelo břicho. ,,Copak?" zatvářil se roztomile Eljah a jakoby utřel prach na skříni. Já se mezitím nemohla přestat smát a snažila jsem se nějak zklidnit. Jenže kdykoliv jsem se chtěla podívat na Eljaha vážně, tak to prostě vůbec nešlo. A ještě k tomu ta hučka, co obvykle nosila Mayla a ne on. To prostě nešlo se tvářit vážně.
,,Tak vstávat. Šup lemple jeden," zavelel holčičím hlasem a snažil se co nejvíce napodobit Maylu. Vyplázla jsem na něj jazyk a schovala se v peřince.
,,Tak vy si nedáte říct, jo?" snažil se čím dál víc a další záchvat jsem opravdu nedokázala skrýt.
Po chvíli jsem na mojí milované peřince ucítila něco těžkého a uvědomila jsem si, že to je Eljah a že si jde pro mě.
,,Vylez," řekl už normálním hlasem.
,,Ne, dokud si nesundáš ty Mayliny hadry," smála jsem se při vzpomínce na Eljaha v Mayliných šatech.
,,To není fér. Vždyť mi to sekne," hájil se Eljah, ale ucítila jsem, že tíha na peřině je lehčí a lehčí.
,,Tak a už nemám žádný Mayliny hadry. Už vylez, prosím," zakňučel Eljah.
,,Dobře, ale varuju tě, jestli na tobě uvidím nějaký kousek Mayliných šatů, tak si mě nepřej," vyjednávala jsem a pomalu jsem vystrčila hlavu ven. Eljah se na mě usmíval a jeho oči zářily vzrušením, jelikož byl jenom ve spodním prádle. Trochu jsem se uchechtla a pohladila jsem ho po tváři.
,,Tak co dostanu za vítězství?" hned jsem se zajímala a opřela jsem se o čelo postele. Eljah se zatvářil, jakoby o něčem důležitém přemýšlel a nakonec se zamračil. Pak se ke mně naklonil, ale nepolíbil mě.
,,To je velké tajemství," pošeptal mi do ucha a já se zachvěla touhou vědět, co mi dá. Eljah si vlezl ke mně do postele a pohladil mě po vlasech. Pak mě políbil a vlezli jsme si pod peřinu.

Vzbudila jsem se a pořádně jsem se protáhla. Po tom krásném ránu prožitým s Eljahem jsem byla trošku unavená, protože jsem ještě nebyla zvyklá na naše hrátky. Okolo pasu jsem měla Eljahovu ruku, která ve mně budila pocit bezpečí. Jeho vlasy mě šimraly na krku, jeho dech mě uklidňoval a uspával. Protřela jsem si oči a ještě na chvilku jsem se zavrtala k Eljahovi.
,,Ahoj zlato!" zamručel Eljah a více si mě k sobě přitiskl.
,,Au to bolí!" řekla jsem ublíženě a snažila jsem se mu dát tu ruku pryč. Nepomáhalo to a náhle jsem zjistila, že jeho hlas zní hodně divně.
,,Víš, převléct se za Maylu bylo hodně lehké, ale chovat se jako Eljah bylo těžší. Nakonec se mi to vyplatilo a skočila jsi na to. Teď už tě nic neochrání," uslyšela jsem zlomyslný hlas Klause.
,,Už mi nemůžeš nikam utéct," pošeptal mi do ucha a políbil mě na krk. Jeho doteky se mi hnusily a nejradši bych od něj rychle utekla. Jenže mě držel v drtícím sevření a nepřestával mi dávat své polibky. Byla jsem jako moucha lapená v pavučině, které už nebylo pomoci. Byla jsem v pasti.

Můj deník, část 15.

Oddechla jsem si a lehla jsem si zpět do postele. Chvilku jsem přemýšlela, co jsem to provedla a pak jsem usnula tvrdým spánkem.
,,Vstávejte Katerino!" budila mě Mayla a strhla ze mě peřinu. ,,Mně se nechce," zabručela jsem a stulila jsem se do klubíčka. ,,Tak to máte smůlu," řekla Mayla a otevřela balkónové dveře a ovanul mě ranní vzduch. ,,Dnes jedete přeci s lordem Eljahem na vyjížďku," připomněla mi Mayla. Vzpomněla jsem si, jak mě včera málem Klaus udusil a vysál ze mě krev. ,,Už vstávám," řekla jsem Mayle a opatrně jsem se zvedla. ,,Dobře," řekla Mayla a odešla. Šla jsem se převléct do kalhot a vyměnila jsem si košili, protože ta bílá byla celá od krve a vestu jsem si taky vyměnila. Tahle vesta byla na knoflíčky, takže Klaus dneska nemá šanci mě udusit. Vlasy jsem si nechala rozpuštěný, protože jsem tam měla ještě jizvu z Klausova kousnutí. Seběhla jsem schody dolů a vběhla jsem do jídelny. Byla jsem tam první, tak jsem si sedla ke stolu a po chvilce ke mně přišli kuchaři a dali mi snídani. ,,Dobré ráno, zlatíčko," pozdravil mě otec a sedl si vedle mne. ,,Dobré ráno, otče!" pozdravila jsem ho taky a pustila jsem se do snídaně. ,,Mohla bych jet dnes s Eljahem na vyjíždku?" zeptala jsem se otce a tajně jsem doufala, že mi to dovolí. ,,Můžeš, ale já si myslel, že jsi jela včera," řekl otec a podezřívavě se na mě podíval. ,,To jsem chtěla, ale včera se mi trošku udělalo špatně, ale dnes se cítím skvěle," vysvětlila jsem otci a dál jsem jedla. Po snídani jsem potkala v hale Klause a Eljaha. ,,Dobré ráno, Eljahu! Dobré ráno, Klausi!" pozdravila jsem je slušně. Eljah se na mě krásně usmál a políbil mě před Klausem. ,,Ptala jsem se otce, jestli dnes můžu se projet," řekla jsem Eljahovi. ,,Mohl bych jet s vámi? Omlouvám se ti Katerino za ten včerejšek. Nevím, co mě to popadlo," řekl Klaus omluvně a zatvářil se zahanbeně. ,,Odpouštím ti, ale jestli mě ještě jednou budeš chtít zabít, to ti už nikdy neodpustím," řekla jsem Klausovi. ,,Ano, můžeš jet s námi," řekla jsem mu a odešla jsem do stájí. Eůjah s Klausem mě následovali a už se spolu normálně bavili jako bratři. Ve stájích jsem si vybrala černého hřebce. Vyčesala jsem mu hřívu a dala jsem mu mrkvičku. Pak jsem mu nasadila sedlo a uzdu. Vyvedla jsem ho ze stájí a hbitě jsem na něj vyskočila. ,,Tak kde jste?" zvolala jsem na bratry Mikaelsony. ,,Už jdu," řekli najednou a vyjeli ze stájí. Eljah jel na bílém hřebci a Klaus na šedákovi. Usmála jsem se a pobídla jsem Resta ke klusu. Poslušně se rozběhl k lesu na lesní stezku. Eljah s Klausem byli ihned za mnou. Cestou jsme si různě povídali a já jsem se jich ptala, jak dlouho žijí a jaký byl jejich život. Byla to hodně zajímavá historie. Na začátku louky jsme se zastavili a já jsem zvolala: ,,Dáme si závod na konec louky. Kdo vyhraje, tak třeba..." ,,Tak třeba za vítězství bude spát tak dlouho, jak se mu bude chtít," dořekli Klaus a Eljah společně. ,,Tak dobře. Připravte se na to, že vás porazí holka," vykřikla jsem a pobídla jsem Resta k trysku. Kůň jakoby už dopředu věděl, že se bude muset hodně snažit být rychlý. Ihned vyběhl, zatímco Klausův šedák a Eljahův běloš se nestačili rozhlédnout. Po chvíli se vzpamatovali a vyrazili za Restem. Pobízela jsem Resta a přitom jsem mu šeptala: ,,Jestli vyhraješ, dám ti tři kostky cukru a tři mrkvičky za to." Resta ihned se pořádně rozběhl a vyhrál závod.
,,Sláva vítězovi, čest poraženým," zvolala jsem na bratry a zklidnila Resta. ,,Hodný koníček," hladila jsem ho po hřívě. ,,Tak a jedeme domů," řekla jsem a pobídla jsem Resta ke klusu. Doma jsme odstrojili koně a já jsem dala restovi tři kostky cukru a tři mrkve. Rest hrdě odfrkl a pustil se do bašty.
,,Dobrou noc," rozloučila jsem se s ostatními u večeře. Klaus a Eljah měli za úkol říct Mayle, ať mě ráno nebudí, protože jsem vyhrála závod.V pokoji jsem se převlékla do košilky, vlouzla jsem do postele a pohodlně jsem se uvelebila pod peřinkou. Po chvilce mi ztěžkly víčka a už jsem spala.

Můj deník, část 14.

U stolu jsem si sedla blízko Eljaha a vyptávala jsem se ho, jaký byl lov a tak, protože jsem musela předstírat nevidomost před Klausem. ,,Jsem ráda, že jste se vrátil, lorde Eljahu," řekla jsem slušně Eljahovi před otcem. ,,Já jsem též rád. V posledních chvílí jsem se bál, že už vás a mého drahého bratra nikdy neuvidím, slečno Katerino," řekl Eljah a usmál se na ostatní. Klausovi ztvrdly rysy v obličeji a já jsem tušila, že se bude pokoušet nějak odstranit Eljaha, ale tentokrát se mu to tak lehce nepovede. ,,Nechtěl byste se poté se mnou projít?" zeptala jsem se Eljaha a věnovala jsem krátký úsměv otci. Eljah přikývl a řekl: ,,Rád si s váma vyjedu na procházku." Po snídani jsem se šla převléct do sedlákovských kalhot a kožené vesty. Pod vestu jsem si vzala špinavou bílou košili a obula jsem si vysoké boty. Vlasy jsem si svázala do culíku a dala jsem si na hlavu ochranou čepici. Někdo zaklepal na dveře a do pokoje vešel Klaus. ,,Sluší vám to, Katerino. Mohl bych se vás na něco zeptat?" zeptal se Klaus a přistoupil ke mně blíže. ,,Záleží na tom na co se zeptáte Klausi," řekla jsem a šla jsem si převázat koženou vestu. Klaus mi ale vzal z rukou šňůrky, obrátil si mě k sobě a začal mi zavazovat vestu. ,,Jsem rád, že můj bratr přišel," začal Klaus mi stahovat šňůrky a dál pokračoval. ,,Jistě mu v tý kůlničce chvílemi byla zima, ale byl jsem překvapen, že se tak rychle uzdravil," řekl a teď tu šňůrku utáhl pořádně, že mi tím vyrazil dech. ,,V jaký kůlničce?" zeptala jsem se nechápavě, ale viděla jsem v Klausově tváři, že mě hezky prokoukl. ,,A zajímalo by mne, co se vám stalo, Katerino? Máte takový podivný kousnutí," skončil Klaus a při slově kousnutí mi to utáhl až tak, že jsem byla úplně scvrklá v té vestě a nemohla jsem se hýbat ani mluvit, natož pak dýchat. Klaus si mě k sobě ještě více přiblížil a smutně se mi podíval do očí. ,,Kéž byste ho tam nechala, Katerino. Nikdy bych tohle znovu neudělal, ale vy jste mi dala právě tu horší možnost," řekl a vytasil špičáky. Naklonil mi hlavu a z krku mi sundal pár vlasů. Nadechl se a zakousl se mi do hlavní tepny, kde proudilo více krve. Sál a mě to strašně moc bolelo, až nakonec ta bolest začala polevovat. Uvědomila jsem si, že ztrácím jak životní puls tak i síly. Sebrala jsem všechnu odvahu a sílu a zakřičela jsem: ,,Eljahu!!!" Pak jsem jenom nechala otevřená ústa a hroutila jsem se Klausovi v náruči. Náhle někdo vlítl do pokoje a odhodil Klause z okna dolů. Zjistila jsem, že to byl Eljah. Sípavě jsem jenom řekla: ,,Vesta." Eljah pochopil a jedním trhnutím jsem jí měla ze sebe pryč a mohla jsem se nadechnout. Jenže můj problém nebyl vyřešen, protože jsem ztrácela dále krev. Eljah si nakousl zápěstí a dal mi ho k ústům. Přisála jsem se mu k ruce a hodně jsem pila. Pila jsem hrozně moc dlouho a pak jsem přestala, protože jsem se cítila silnější a rána na krku se mi zcela zahojila.

,,Děkuji," řekla jsem potichu Eljahovi a sundala jsem si ze sebe oblečení. Eljah zavřel dveře a já jsem si šla vybrat do skříně nějaké šaty. Náhle mě zezadu chytily Eljahovi ruce a přitáhl si mě k sobě. ,,Dlouho jsem čekal na tuhle chvíli," zašeptal mi do ucha a políbil mě na krku. Potom mě líbal dál a jemně mě kousnul do ucha, ale neporanil mě. Otočila jsem se k němu a začali jsme se líbat. Eljah mi jemně rozpletl vlasy z culíku a sundal mi čepici. Rozčechrala jsem si vlasy a potom jsem se zase začala líbat s Eljahem. Opatrně jsem mu rozepínala košili a pak jsem ji sundala. A potom jsme se oddali jeden druhému.
Probudila jsem se a zjistila jsem, že je večer. Vzpomínala jsem na dopoledne, kdy mě Klaus kousnul a téměř mě zabil. Naštěstí mě Eljah zachránil před Klausem a potom jsme strávili spolu nádherné chvilky v mém pokoji. Lehla jsem si na bok a pozorovala jsem spícího Eljaha. Jemně jsem mu odendala ofinu z očí a políbila jsem ho na čelo. Eljah se ve spánku přetočil ke mně a chytil si mě okolo pasu. Trošku si mě k sobě přitáhl a v tu chvíli do pokoje vlítla Mayla. ,,Rychle Katerino! Musíme schovat Eljaha, jinak se váš otec dozví, že vy a Eljah jste spolu...," začala Mayla, ale ihned jsem jí přerušila. ,,Dobře. Řekněte otci, že se trochu upravím a že bude moci za mnou za chvilku přijít," řekla jsem jí a ona zase odběhla pryč. ,,Eljahu vstávej! Prosím tě, vzbuď se, jinak budeme mít malér jako hrom," říkala jsem nahlas a Eljah byl najednou na nohách a oblečený. ,,Už jsem vzhůru. Zatím sbohem Katerino. Uvidíme se u snídaně," řekl Eljah a vyskočil z okna na trávu. Rychle jsem přeběhla ke skříni a oblékla jsem si košilku. Po chvilce přišel otec a zkoumavě se na mě podíval. ,,Ahoj mé dítě! Chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku. Vidím, že jsi, tak už asi půjdu," řekl a zase odešel.

Můj deník, část 13.

Probudila jsem se časně zrána a slunce se pomalu začalo ukazovat na obzoru. Řekla jsem si, že si udělám malou ranní procházku okolo rybníka a překvapím pak Maylu, že jsem vstala dříve než mám ve zvyku. Oblékla jsem si své oblíbené fialové šaty, vyčesala jsem si vlasy nahoru a připnula jsem do nich pár sponeček. Ještě jsem si na krk stříkla trochu parfému a vyšla jsem. Bylo nádherně a ptáčci radostně zpívali. Brzy začne léto a s ním i oslavy a Den Radosti. Náhle jsem uslyšela slabý hlas, ale když jsem se rozhlédla, nikdo u rybníka nebyl. Náhle jsem si vzpomněla, že asi tak 500 metrů ode mě je stará kůlnička. Rozběhla jsem se ke kůlničce a zaposlouchala jsem se, jestli ten hlas neuslyším zase. Po chvilce jsem ten hlas uslyšela a usoudila jsem, že je tam někdo zavřený. Odemkla jsem kůlnu a otevřela jsem dveře. Dveře byly moc starý a pomalu se rozpadaly, takže jsem nebyla udivená, když mi v ruce zůstal viset kus dřeva.
Podívala jsem se dovnitř a naskytl se mi příšerný pohled. Někdo byl uvázaný mokrýma lanama půl metru nad zemí a z ran na těle mu vytékala krev. Pomalu jsem se přiblížila a tvor se pohnul. Trochu zvedl hlavu, ale hned ji zase sklopil. Přišla jsem ještě blíže a zjistila jsem, že je to Eljah. ,,Panebože! Eljahu!" vykřikla jsem a hledala jsem rychle nějaký nůž. Našla jsem ho a rychle jsem přeřezala lana, kterými bylo Eljahovo tělo drženo ve vzduchu. Ucítila jsem známou vůni a zjistila jsem, že lana jsou namočena do sporýše. Eljah trochu zvedl hlavu, aby se na mě podíval, ale měl málo sil na tak velkou práci. Když jsem přeřezala poslední lano, tak jsem ho ihned chytila, aby nespadnul na zem a vynesla jsem ho z kůlny. ,,Vodu," zašeptal Eljah a odkašlal si. Odnesla jsem ho k vodě na břeh a opatrně jsem ho tam položila. Z jeho těla jsem rychle smyla všechen sporýš a vklouzla jsem do vody za ním. Eljah se jen tak tak držel, natož aby se udržel nad hladinou. Držela jsem ho a přemýšlela jsem, co mám udělat, aby se Eljah trochu vzpamatoval. Náhle jsem si vzpomněla, co mi říkal všechno Klaus a ohlížela jsem se po něčem ostrém. Nic jsem nenašla, tak jsem vzala Eljahův prst a ostrým nehtem jsem si přejela po pravé straně krku.

Postrčila jsem Eljaha k malé rance a přidržela jsem ho tak, aby ucítil krev. Eljah otevřel ústa a já sama jsem mu vrazila svůj krk do pusy, kde se mu mezitím prodloužily špičáky. Ucítila jsem malé píchnutí, ale po chvíli se to vytratilo. Eljah sál více a více a náhle jsem ucítila, že se naše role vyměňují. Já jsem byla čím dál tím více unavená a unavená a on nabýval na síle a za chvíli mě držel on a já jsem se mu bezradně houpala v náruči ve vodě. Eljah po dlouhé chvíli přestal pít a kousl se do zápěstí. Přiložil mi zápěstí k puse, aby jsem se napila a podepřel mi hlavu. Pila jsem jeho krev do té doby, než jsem se začala cítit zase silně. Pak jsem přestala a odtáhla jsem Eljahovu ruku. ,,Děkuji za záchranu mého života," řekl Eljah a políbil mě. ,,Měli bychom vylézt z té vody," řekla jsem po našem polibku. Vylezli jsme z vody a zašli ke mně do pokoje. Vytáhla jsem dva ručníky a utřeli jsme se. Já jsem se rovnou převlékla a Eljahovi jsem našla staré oblečení po mém bratrovi, který zemřel. ,,Mohu zde ještě chvíli zůstat?" zeptal se Eljah a sedl si na postel. Přikývla jsem a dala jsem sušit oblečení přes balkón.
,,Kdo ti to udělal?" zeptala jsem se Eljaha a sedla jsem si vedle něho. ,,Klaus!" řekl Eljah a zlověstně se podíval z okna. ,,Klaus? Ale proč?" zeptala jsem se ho a už dopředu jsem věděla, co mi řekne. ,,Kvůli tobě, Katerino! Já jsem se do tebe zamiloval, ale on tě potřebuje..." začal mluvit Eljah, jenže v tu chvíli do mého pokoje vešel Klaus. ,,Dobré ráno, Katerino! Dobré ráno, Eljahu! Jak jste se vyspali? Jsem rád, že ses vrátil z toho dlouhého lovu, Eljahu. Už se mi stýskalo po mém bratrovi," řekl Klaus a spolu s Eljahem se objali. ,,Dobré Klausi! Docela dobře. A jak ty?" zeptala jsem se zdvořile a pátravě jsem se na něj podívala. Klaus ani nehnul žádným svalem v obličeji. Netušil, že jsem osvobodila Eljaha. ,,Taky," řekl Klaus. ,,Asi se půjdu nasnídat. Určitě musíte mít hlad," řekla jsem oboum bratrům a vyběhla jsem z pokoje do jídelny.