Můj deník, část 17.

,,Pojď!" zařval na mě Klaus a trhl řetězy, kterými mi spoutal ruce. Zakopla jsem a spadla jsem na zem. Klaus ke mně přistoupil a zvedl mi obličej, abych se na něj podívala.
,,Nemáš žádnou šanci na útěk, Kath. Přestaň se vzpírat a všechno bude pro tebe lehčí. Eljaha jsem odstranil z cesty, takže ti nepomůže, zlato," řekl mi a usmál se na mě tím svým zlomyslným úsměvem.
,,Budou mě hledat," zašeptala jsem zoufale, i když já sama jsem nevěděla, kde to jsme. Klaus mě dál táhl lesem a něčemu se smál.
,,Nikdo tě nebude hledat. Jelikož jsi omdlela, dovol mi ti říct, co se poté stalo. Tvůj otec přišel a chtěl tě sám osobně vzbudit, ale jak nás viděl v té posteli, tak se nezmohl ani na slovo. Skočil jsem k němu a začal jsem mu sát krev. Potom jsem ho přinutil, aby zapomněl na mě a Eljaha. Také jsem mu nakecal, že si spala se zahradníkem a utekla jsi, protože jseš těhotná. Tvůj otec tě vykázal ze země, tak se teďka spolu vydáváme někam jinam," smál se Klaus a já jsem v očích pocítila slzy.
,,Ty ty ty srabe!" zakřičela jsem a trhla jsem řetězy k sobě. Slzy mi tekly po tváři a ucítila jsem v sobě nával vzteku. Rukama jsem se snažila vymanit z řetězů a nohama jsem se pokoušela hodně zpomalit naši cestu. Klaus to nevnímal a dál se pro sebe smál, co všechno odporného udělal.
Po půlce dne mi začaly docházet hlasivky, tak jsem přestala křičet různé nadávky a vší soustředěností jsem se pokoušela vymanit z řetězů. Šlo to pomalu a hrozně moc to bolelo, protoře s každým milimetrem vytáhnutím z řetězů jsem si sedřela trochu kůže. Krev mi zatím netekla a já jsem za to byla ráda. Hodně jsem povolila, aby si Klaus myslel, že už jsem se vzdala.
Klaus si něco pro sebe mumlal a já jsem se dál vyprošťovala z řetězů, co mé síly stačily. Jednu ruku jsem už měla venku a zkoušela jsem i tu druhou, ale bylo to těžší, jelikož ten druhý řetěz byl silnější.
Po chvíli jsem byla v půlce a Klaus se chtěl otočit. Rychle jsem předstírala, že mám stále na rukách řetězy a brečela jsem.
,,Tobě už nic nepomůže, Katerino," smál se Klaus a zase se otočil na cestu. Znovu jsem se dala do usilovné práce a po chvíli jsem měla z ruky i ten druhý řetěz. Dala jsem je na zem a čekala jsem, až Klaus se ztratí z dohledu. Pořád si něco mlel, takže nepoznal, že řetězy jsou nějaké lehčí a už nedělají žádný odpor. Rozhlédla jsem se kolem sebe a začala jsem utíkat vpravo. Utíkala jsem tak rychle, že jsem se podivila, kde se to ve mně vzalo. Míjela jsem hodně stromů. U některých jsem ani nevěděla, co je to za druh a jak se jmenuje. V jednu chvíli jsem se zamotala do ostružin a horzně to bolelo, ale pak jsem si vzpomněla na Klause a bolest ihned přešla. Náhle jsem zahlédla chatrč. Vydala jsem se k ní a horlivě jsem klepala.
,,Kdo je to?" zeptal se něčí hlas. Byl jemný a dívčí.
,,Potřebuji pomoct," vyhrkla jsem a v mém hlase bylo znít, že je to pravda a že si nevymýšlím. Otevřela mi 7-letá holčička a pustila mě dovnitř.

Můj deník, část 16.

,,Vstávat! Je krásné ráno!" řekl hlasitě něčí hlas.
,,Maylo! Nech mě se vyspat, prosím!" zakňučela jsem zpod peřiny. V tu chvíli jsem uslyšela známý smích a proto jsem se rozhodla, že vystrčím ven hlavu. U dveří stál Eljah nastrojený v Maylyných šatech s utěrkou na prach. Hned, co jsem ho spatřila, začala jsem se smát, až mě z toho bolelo břicho. ,,Copak?" zatvářil se roztomile Eljah a jakoby utřel prach na skříni. Já se mezitím nemohla přestat smát a snažila jsem se nějak zklidnit. Jenže kdykoliv jsem se chtěla podívat na Eljaha vážně, tak to prostě vůbec nešlo. A ještě k tomu ta hučka, co obvykle nosila Mayla a ne on. To prostě nešlo se tvářit vážně.
,,Tak vstávat. Šup lemple jeden," zavelel holčičím hlasem a snažil se co nejvíce napodobit Maylu. Vyplázla jsem na něj jazyk a schovala se v peřince.
,,Tak vy si nedáte říct, jo?" snažil se čím dál víc a další záchvat jsem opravdu nedokázala skrýt.
Po chvíli jsem na mojí milované peřince ucítila něco těžkého a uvědomila jsem si, že to je Eljah a že si jde pro mě.
,,Vylez," řekl už normálním hlasem.
,,Ne, dokud si nesundáš ty Mayliny hadry," smála jsem se při vzpomínce na Eljaha v Mayliných šatech.
,,To není fér. Vždyť mi to sekne," hájil se Eljah, ale ucítila jsem, že tíha na peřině je lehčí a lehčí.
,,Tak a už nemám žádný Mayliny hadry. Už vylez, prosím," zakňučel Eljah.
,,Dobře, ale varuju tě, jestli na tobě uvidím nějaký kousek Mayliných šatů, tak si mě nepřej," vyjednávala jsem a pomalu jsem vystrčila hlavu ven. Eljah se na mě usmíval a jeho oči zářily vzrušením, jelikož byl jenom ve spodním prádle. Trochu jsem se uchechtla a pohladila jsem ho po tváři.
,,Tak co dostanu za vítězství?" hned jsem se zajímala a opřela jsem se o čelo postele. Eljah se zatvářil, jakoby o něčem důležitém přemýšlel a nakonec se zamračil. Pak se ke mně naklonil, ale nepolíbil mě.
,,To je velké tajemství," pošeptal mi do ucha a já se zachvěla touhou vědět, co mi dá. Eljah si vlezl ke mně do postele a pohladil mě po vlasech. Pak mě políbil a vlezli jsme si pod peřinu.

Vzbudila jsem se a pořádně jsem se protáhla. Po tom krásném ránu prožitým s Eljahem jsem byla trošku unavená, protože jsem ještě nebyla zvyklá na naše hrátky. Okolo pasu jsem měla Eljahovu ruku, která ve mně budila pocit bezpečí. Jeho vlasy mě šimraly na krku, jeho dech mě uklidňoval a uspával. Protřela jsem si oči a ještě na chvilku jsem se zavrtala k Eljahovi.
,,Ahoj zlato!" zamručel Eljah a více si mě k sobě přitiskl.
,,Au to bolí!" řekla jsem ublíženě a snažila jsem se mu dát tu ruku pryč. Nepomáhalo to a náhle jsem zjistila, že jeho hlas zní hodně divně.
,,Víš, převléct se za Maylu bylo hodně lehké, ale chovat se jako Eljah bylo těžší. Nakonec se mi to vyplatilo a skočila jsi na to. Teď už tě nic neochrání," uslyšela jsem zlomyslný hlas Klause.
,,Už mi nemůžeš nikam utéct," pošeptal mi do ucha a políbil mě na krk. Jeho doteky se mi hnusily a nejradši bych od něj rychle utekla. Jenže mě držel v drtícím sevření a nepřestával mi dávat své polibky. Byla jsem jako moucha lapená v pavučině, které už nebylo pomoci. Byla jsem v pasti.