Můj deník, část 15.

Oddechla jsem si a lehla jsem si zpět do postele. Chvilku jsem přemýšlela, co jsem to provedla a pak jsem usnula tvrdým spánkem.
,,Vstávejte Katerino!" budila mě Mayla a strhla ze mě peřinu. ,,Mně se nechce," zabručela jsem a stulila jsem se do klubíčka. ,,Tak to máte smůlu," řekla Mayla a otevřela balkónové dveře a ovanul mě ranní vzduch. ,,Dnes jedete přeci s lordem Eljahem na vyjížďku," připomněla mi Mayla. Vzpomněla jsem si, jak mě včera málem Klaus udusil a vysál ze mě krev. ,,Už vstávám," řekla jsem Mayle a opatrně jsem se zvedla. ,,Dobře," řekla Mayla a odešla. Šla jsem se převléct do kalhot a vyměnila jsem si košili, protože ta bílá byla celá od krve a vestu jsem si taky vyměnila. Tahle vesta byla na knoflíčky, takže Klaus dneska nemá šanci mě udusit. Vlasy jsem si nechala rozpuštěný, protože jsem tam měla ještě jizvu z Klausova kousnutí. Seběhla jsem schody dolů a vběhla jsem do jídelny. Byla jsem tam první, tak jsem si sedla ke stolu a po chvilce ke mně přišli kuchaři a dali mi snídani. ,,Dobré ráno, zlatíčko," pozdravil mě otec a sedl si vedle mne. ,,Dobré ráno, otče!" pozdravila jsem ho taky a pustila jsem se do snídaně. ,,Mohla bych jet dnes s Eljahem na vyjíždku?" zeptala jsem se otce a tajně jsem doufala, že mi to dovolí. ,,Můžeš, ale já si myslel, že jsi jela včera," řekl otec a podezřívavě se na mě podíval. ,,To jsem chtěla, ale včera se mi trošku udělalo špatně, ale dnes se cítím skvěle," vysvětlila jsem otci a dál jsem jedla. Po snídani jsem potkala v hale Klause a Eljaha. ,,Dobré ráno, Eljahu! Dobré ráno, Klausi!" pozdravila jsem je slušně. Eljah se na mě krásně usmál a políbil mě před Klausem. ,,Ptala jsem se otce, jestli dnes můžu se projet," řekla jsem Eljahovi. ,,Mohl bych jet s vámi? Omlouvám se ti Katerino za ten včerejšek. Nevím, co mě to popadlo," řekl Klaus omluvně a zatvářil se zahanbeně. ,,Odpouštím ti, ale jestli mě ještě jednou budeš chtít zabít, to ti už nikdy neodpustím," řekla jsem Klausovi. ,,Ano, můžeš jet s námi," řekla jsem mu a odešla jsem do stájí. Eůjah s Klausem mě následovali a už se spolu normálně bavili jako bratři. Ve stájích jsem si vybrala černého hřebce. Vyčesala jsem mu hřívu a dala jsem mu mrkvičku. Pak jsem mu nasadila sedlo a uzdu. Vyvedla jsem ho ze stájí a hbitě jsem na něj vyskočila. ,,Tak kde jste?" zvolala jsem na bratry Mikaelsony. ,,Už jdu," řekli najednou a vyjeli ze stájí. Eljah jel na bílém hřebci a Klaus na šedákovi. Usmála jsem se a pobídla jsem Resta ke klusu. Poslušně se rozběhl k lesu na lesní stezku. Eljah s Klausem byli ihned za mnou. Cestou jsme si různě povídali a já jsem se jich ptala, jak dlouho žijí a jaký byl jejich život. Byla to hodně zajímavá historie. Na začátku louky jsme se zastavili a já jsem zvolala: ,,Dáme si závod na konec louky. Kdo vyhraje, tak třeba..." ,,Tak třeba za vítězství bude spát tak dlouho, jak se mu bude chtít," dořekli Klaus a Eljah společně. ,,Tak dobře. Připravte se na to, že vás porazí holka," vykřikla jsem a pobídla jsem Resta k trysku. Kůň jakoby už dopředu věděl, že se bude muset hodně snažit být rychlý. Ihned vyběhl, zatímco Klausův šedák a Eljahův běloš se nestačili rozhlédnout. Po chvíli se vzpamatovali a vyrazili za Restem. Pobízela jsem Resta a přitom jsem mu šeptala: ,,Jestli vyhraješ, dám ti tři kostky cukru a tři mrkvičky za to." Resta ihned se pořádně rozběhl a vyhrál závod.
,,Sláva vítězovi, čest poraženým," zvolala jsem na bratry a zklidnila Resta. ,,Hodný koníček," hladila jsem ho po hřívě. ,,Tak a jedeme domů," řekla jsem a pobídla jsem Resta ke klusu. Doma jsme odstrojili koně a já jsem dala restovi tři kostky cukru a tři mrkve. Rest hrdě odfrkl a pustil se do bašty.
,,Dobrou noc," rozloučila jsem se s ostatními u večeře. Klaus a Eljah měli za úkol říct Mayle, ať mě ráno nebudí, protože jsem vyhrála závod.V pokoji jsem se převlékla do košilky, vlouzla jsem do postele a pohodlně jsem se uvelebila pod peřinkou. Po chvilce mi ztěžkly víčka a už jsem spala.

Můj deník, část 14.

U stolu jsem si sedla blízko Eljaha a vyptávala jsem se ho, jaký byl lov a tak, protože jsem musela předstírat nevidomost před Klausem. ,,Jsem ráda, že jste se vrátil, lorde Eljahu," řekla jsem slušně Eljahovi před otcem. ,,Já jsem též rád. V posledních chvílí jsem se bál, že už vás a mého drahého bratra nikdy neuvidím, slečno Katerino," řekl Eljah a usmál se na ostatní. Klausovi ztvrdly rysy v obličeji a já jsem tušila, že se bude pokoušet nějak odstranit Eljaha, ale tentokrát se mu to tak lehce nepovede. ,,Nechtěl byste se poté se mnou projít?" zeptala jsem se Eljaha a věnovala jsem krátký úsměv otci. Eljah přikývl a řekl: ,,Rád si s váma vyjedu na procházku." Po snídani jsem se šla převléct do sedlákovských kalhot a kožené vesty. Pod vestu jsem si vzala špinavou bílou košili a obula jsem si vysoké boty. Vlasy jsem si svázala do culíku a dala jsem si na hlavu ochranou čepici. Někdo zaklepal na dveře a do pokoje vešel Klaus. ,,Sluší vám to, Katerino. Mohl bych se vás na něco zeptat?" zeptal se Klaus a přistoupil ke mně blíže. ,,Záleží na tom na co se zeptáte Klausi," řekla jsem a šla jsem si převázat koženou vestu. Klaus mi ale vzal z rukou šňůrky, obrátil si mě k sobě a začal mi zavazovat vestu. ,,Jsem rád, že můj bratr přišel," začal Klaus mi stahovat šňůrky a dál pokračoval. ,,Jistě mu v tý kůlničce chvílemi byla zima, ale byl jsem překvapen, že se tak rychle uzdravil," řekl a teď tu šňůrku utáhl pořádně, že mi tím vyrazil dech. ,,V jaký kůlničce?" zeptala jsem se nechápavě, ale viděla jsem v Klausově tváři, že mě hezky prokoukl. ,,A zajímalo by mne, co se vám stalo, Katerino? Máte takový podivný kousnutí," skončil Klaus a při slově kousnutí mi to utáhl až tak, že jsem byla úplně scvrklá v té vestě a nemohla jsem se hýbat ani mluvit, natož pak dýchat. Klaus si mě k sobě ještě více přiblížil a smutně se mi podíval do očí. ,,Kéž byste ho tam nechala, Katerino. Nikdy bych tohle znovu neudělal, ale vy jste mi dala právě tu horší možnost," řekl a vytasil špičáky. Naklonil mi hlavu a z krku mi sundal pár vlasů. Nadechl se a zakousl se mi do hlavní tepny, kde proudilo více krve. Sál a mě to strašně moc bolelo, až nakonec ta bolest začala polevovat. Uvědomila jsem si, že ztrácím jak životní puls tak i síly. Sebrala jsem všechnu odvahu a sílu a zakřičela jsem: ,,Eljahu!!!" Pak jsem jenom nechala otevřená ústa a hroutila jsem se Klausovi v náruči. Náhle někdo vlítl do pokoje a odhodil Klause z okna dolů. Zjistila jsem, že to byl Eljah. Sípavě jsem jenom řekla: ,,Vesta." Eljah pochopil a jedním trhnutím jsem jí měla ze sebe pryč a mohla jsem se nadechnout. Jenže můj problém nebyl vyřešen, protože jsem ztrácela dále krev. Eljah si nakousl zápěstí a dal mi ho k ústům. Přisála jsem se mu k ruce a hodně jsem pila. Pila jsem hrozně moc dlouho a pak jsem přestala, protože jsem se cítila silnější a rána na krku se mi zcela zahojila.

,,Děkuji," řekla jsem potichu Eljahovi a sundala jsem si ze sebe oblečení. Eljah zavřel dveře a já jsem si šla vybrat do skříně nějaké šaty. Náhle mě zezadu chytily Eljahovi ruce a přitáhl si mě k sobě. ,,Dlouho jsem čekal na tuhle chvíli," zašeptal mi do ucha a políbil mě na krku. Potom mě líbal dál a jemně mě kousnul do ucha, ale neporanil mě. Otočila jsem se k němu a začali jsme se líbat. Eljah mi jemně rozpletl vlasy z culíku a sundal mi čepici. Rozčechrala jsem si vlasy a potom jsem se zase začala líbat s Eljahem. Opatrně jsem mu rozepínala košili a pak jsem ji sundala. A potom jsme se oddali jeden druhému.
Probudila jsem se a zjistila jsem, že je večer. Vzpomínala jsem na dopoledne, kdy mě Klaus kousnul a téměř mě zabil. Naštěstí mě Eljah zachránil před Klausem a potom jsme strávili spolu nádherné chvilky v mém pokoji. Lehla jsem si na bok a pozorovala jsem spícího Eljaha. Jemně jsem mu odendala ofinu z očí a políbila jsem ho na čelo. Eljah se ve spánku přetočil ke mně a chytil si mě okolo pasu. Trošku si mě k sobě přitáhl a v tu chvíli do pokoje vlítla Mayla. ,,Rychle Katerino! Musíme schovat Eljaha, jinak se váš otec dozví, že vy a Eljah jste spolu...," začala Mayla, ale ihned jsem jí přerušila. ,,Dobře. Řekněte otci, že se trochu upravím a že bude moci za mnou za chvilku přijít," řekla jsem jí a ona zase odběhla pryč. ,,Eljahu vstávej! Prosím tě, vzbuď se, jinak budeme mít malér jako hrom," říkala jsem nahlas a Eljah byl najednou na nohách a oblečený. ,,Už jsem vzhůru. Zatím sbohem Katerino. Uvidíme se u snídaně," řekl Eljah a vyskočil z okna na trávu. Rychle jsem přeběhla ke skříni a oblékla jsem si košilku. Po chvilce přišel otec a zkoumavě se na mě podíval. ,,Ahoj mé dítě! Chtěl jsem se ujistit, že jsi v pořádku. Vidím, že jsi, tak už asi půjdu," řekl a zase odešel.